Zveřejněno: 15. 8. 2017, autor: František Šimák, přečteno: 12 219✕
Milí čtenáři, omlouvám se, že jsem se dlouho neozval, ale jsem přeci jen již chatrnější důchodce, proto jsem musel řešit trable s kolenem. Ale v lázních jsem si pořádně odpočinul, nabažil jsem se krásných mladých sestřiček v kraťounkých šatičkách (ty by postavily na nohy i mrtvého), a po návratu domů jsem tedy opět mohl naplno zapnout své mozkové závity, abyste si mohli počíst zase něco málo z historie. Dnes se podíváme na první roky po ukončení licence TERRA a zahájení výroby VARI systému. Přeji vám příjemné prázdninové počtení.
V roce 1986 došlo k ukončení původní licenční smlouvy s firmou GUTBROD, přičemž stavebnicový systém TERRA se od této chvíle přejmenoval na VARI Systém. Tento název vznikl odvozením od slova „VARIABILNÍ“. VARI se tak stalo názvem produktu multifunkčního malotraktoru a později i názvem celé značky.
Licence měla původně končit v roce 1985, ale byla ještě o rok prodloužena. Výrobní závod Mepol měl po dobu trvání licence smluvně zakázáno provádět jakékoliv vývojové práce, přesto však bylo potřeba připravit se na dobu, kdy bude licence ukončena. Po letech zkušeností, a především díky požadavkům a poznatkům uživatelů, probíhal vývoj nové generace převodovky, která by nahradila dosavadní skříň T-20. Uživatelům vadila především nutnost otáčet motor při orbě, relativně nízká pojezdová rychlost při agregaci s vozíkem a také občasné vyběhnutí šneku přes těsnicí víčko spodní části převodovky. I tyto poznatky byly brány v úvahu a tak byla mimo závod, ovšem za jeho tiché spolupráce, ve výzkumném 
ústavu zemědělském na pražském Chodově vyvinuta nová převodovka, která dostala název DSK-317. Hlavním záměrem bylo především zachování kompatibility s dosavadním příslušenstvím a motory, vylepšení technických a mechanických parametrů a posílení životnosti a odolnosti. Tento úkol byl do puntíku splněn.
Nová převodovka dostala odstupňování jednotlivých rychlostí tak, aby nebylo na orbu potřeba otáčet motor, a především byla přidána třetí pojezdová rychlost pro pohyb s vozíkem. Logika řazení zůstala stejná, tedy 1-0-R-2-P. „P“ byla třetí pojezdová rychlost. Dodnes 
se vedou dohady, proč nebyla označena číslovkou 3, ale v té době nebyly rozšířené automatické převodovky, kde P značí parkovací polohu, a tak se konstruktéři rozhodli pro jednoduché „P“ jako Pojezd. Tato logika značení ostatně zůstala až dodnes. Řada lidí se také ptá na logiku řazení, proč nejsou rychlosti 1-2-3 seřazeny za sebou a je mezi nimi 0-neutrál a R-zpátečka. Vysvětlení je zcela jednoduché. Terra a VARI jsou nesynchronizované převodovky s odstředivou spojkou, u kterých by se nemělo řadit za jízdy, proto není potřeba posloupnost převodů. Naopak logika 1-0-R je velmi výhodná při těžkých polních pracích, protože lze zaaretovat pomocným kolíčkem, aby si člověk 
při manipulaci nezařadil nechtěně vyšší rychlost a nedošlo k jeho zranění. Převodovka byla opět postavena jako šneková, a to z několika důvodů. Koncept byl vyzkoušený a velmi spolehlivý a v Mepolu technologicky a strojně zajištěný, nebylo tedy potřeba výrazných investic do nových výrobních metod či subdodávek. Posledním důvodem byla i vhodnost šneku pro pomaloběžné převodovky.
DSK-317 se vyráběla na zcela novém jednoúčelovém obráběcím centru, které bylo přímo pro potřeby Mepolu sestaveno a navrženo v Libici nad Cidlinou. Jmenovalo se LTZ-24 a šlo o sestavení víceoperačního centra z dostupných sériových obráběcích komponent české výroby. Sestavení a naladění celého centra bylo realizováno vlastními pracovníky výrobního vývoje a nástrojárny v čele s panem Brtkem, Káninským a šéfkonstruktérem přípravků panem Mrzenou. Vysoká efektivita výroby a rychlost byla především v tom, že stroj najednou obráběl 4 převodovky a v manipulačním čase výměny pozic probíhalo zakládání a odebírání hotových kusů. Rychlostí tento stroj doposud předčí i moderní víceosé CNC obráběcí centra. Tato koncepce byla zvolena především díky enormním požadavkům v počtech vyráběných kusů, kdy roční produkce v některých letech hravě překračovala i 25.000 převodovek.
Modernizovaná byla i malá převodovka T-19 na model DSK-316, která dostala nové drážkování vývodového hřídele. Ta se však i nadále vyráběla na stávajících strojích Manford.
Původní koncept jedné pohonné jednotky a více převodových skříní byl tedy u VARI zachován, a postupně se doplňoval o řadu jednoúčelových (přímo připojitelných) strojů. Řada základních prvků však také doznala důležitých změn.
Bylo potřeba i opticky odlišit původní Terru s bílou plechovou nádrží od nového VARI. Proto byla uvedena do výroby nová pohonná jednotka DMJ-315, která měla oddělenou plechovou nádrž a plechový kryt chlazení a starteru, dostala červenou barvu a nová tzv. těžká řídítka. Zajímavým prvkem nových řídítek byly nastavovací odlévané kameny se zoubky, které se vyráběly ve slévárně Hulín, a nový antivibrační systém s gumovými silentbloky z Vizovic.
Výroba tohoto motoru však netrvala příliš dlouho a záhy došlo k návratu ke konceptu původních řídítek VR, ovšem vylepšených v oblasti horního madla se svařovanou příčkou. Pohon obstarával i 
silnější motor JIKOV 1433, který měl na tu dobu úctyhodný maximální výkon 4,7 HP. Provozní otáčky byly nastavitelné ve třech stupních díky pneumatickému regulátoru. Palivová nádrž byla nově vyráběna z termoplastu místo plechového provedení. Motor měl účinnější chlazení a také moderní bezúdržbové, bezkontaktní zapalování. První bezkontaktní zapalování bylo z dovozu, a to od Italské firmy DUCATI. Později se do dvoutaktních motorů montovalo bezkontaktní zapalování české výroby od firmy PAL, a to tzv. třívývodové Z-19 a později vylepšené dvouvývodové Z-22. Největším přínosem bylo již zmíněné zahájení výroby tří rychlostní převodové skříně DSK-317, která 
postupně začala nahrazovat na trhu převodovou skříň T-20, i když ta se v mírně modifikované podobě vyráběla v menších počtech dále. Další novou převodovou skříň, kterou VARI představilo na trhu, byla DSK-316. Jednalo se o modifikaci převodové skříně T-19 s novou třináctidrážkovou hřídelí místo dosavadní šestidrážkové pro snadnější připojení adaptérů. V tu dobu se začaly vyrábět i převodové skříně určené pro kypření AKY (nahrazovaly převodové skříně BSU) a po krátké anabázi převodové skříně APL-468 se opět začala vyrábět rotační plečka T-2, která byla rozšířena o záběr 15 cm. Všechny již 
zmiňované převodové skříně se kromě odlitků celé vyráběly v závodě MEPOL Libice nad Cidlinou. Dále se v závodě vyráběly vodicí rukojeti s následnou kompletací pohonné jednotky JM4-003.
Koncem roku 1986 pracovalo v závodě MEPOL Libice nad Cidlinou cca 450 zaměstnanců.
A ještě něco ze soukromého archivu na konec - v tomto roce nepřála příroda pěstitelům cukrovky, v době sklizně stále pršelo a tak nemohla do polí vyjet těžká technika. Tak jsme jako zaměstnanci MEPOLU podali pomocnou ruku a vyrazili pomáhat sklízet cukrovku ručně. Kde bláto nebylo, pomáhala moderní technika.
Další díl se bude týkat roků 1988-89 včetně Sametové revoluce. Máte se opravdu na co těšit. Váš František Šimák toho času důchodce na vejminku.
Já jsem byl vlastně celý život spjat s firmou VARI a tedy i s malou zemědělskou mechanizací. Padesát let jsem pracoval v tomto podniku. Teď, co jsem důchodce na vejminku, jsem se rozhodl formou blogu představovat nové nebo stávající výrobky firmy VARI.
