PŘEPRAVA

Jak VARI slouží mezi horami a Hanou - 2.díl

Aprílové počasí dám dávalo zabrat a doslova nám předvádělo snad každý měsíc v roce aspoň dvakrát, prý abychom nezapomněli, kdo je na Zemi pánem. A prý člověk to tedy rozhodně není. Co naplat. Musím souhlasit. Při deštivém čekání na příhodně sucho/vlhkou půdu k zasázení brambor jsem si ještě několikrát otestoval svážečku klád postavenou na vleku VARI ANV-380, jelikož jsem si dojednal, že za sečení obecních pozemků mohu douklízet právě zbytky po kácení v obecním lese. 

Doba dřevěná

To co se v minulosti zdálo přežitkem a zbytečnou námahou se v posledních měsících zase dere na přední příčky zájmu lidí. O čem mluvím? O vytápění domů palivovým dřevem. Poslední roky jsme my, co jsme si každoročně připravovali palivové dřevo, byli nazývání málem blázny, kteří neví co s časem a tak jej tráví těžbou a zpracováním palivového dřeva. Vždyť je přece lepší topit plynem, elektřinou, tepelným čerpadlem a podobně. Hlavně je to bez práce a nějaká ta koruna navíc za ten luxus a hromadu volného času stojí. Ano. Bylo tomu tak. Nyní je však situace jiná. Kriticky jiná.

VARI jako nástroj k duševní pohodě

Je konec prosince roku 2020. Sedím nad laptopem a přejímám. Co vše bylo před rokem jinak. Co vše jsme brali automaticky, co pro nás bylo minimálně vzácné a teď to nemáme. V zimním období, jako máme teď, kdy je více bláta, než památky po sněhu je to o to těžší srovnat se se složitostí doby. Ale přece jen je ve mně jiskřička naděje a těšení se na tu pravou zimu, kterou známe z ladových obrázků a pak zase na jaro, až vše pokvete, půda začne vysychat...