Zveřejněno: 16. 5. 2023, autor: Zbyněk Spěšný, přečteno: 1 300✕
Aprílové počasí dám dávalo zabrat a doslova nám předvádělo snad každý měsíc v roce aspoň dvakrát, prý abychom nezapomněli, kdo je na Zemi pánem. A prý člověk to tedy rozhodně není. Co naplat. Musím souhlasit. Při deštivém čekání na příhodně sucho/vlhkou půdu k zasázení brambor jsem si ještě několikrát otestoval svážečku klád postavenou na vleku VARI ANV-380, jelikož jsem si dojednal, že za sečení obecních pozemků mohu douklízet právě zbytky po kácení v obecním lese.
A jak říkával můj táta, polínko k polínku a je z toho teplo. A já se toho držím, seč mohu. Každé polínko, které nemusím koupit má pro mě stejnou cenu, jako ta zelenina z našeho pole, kterou nemusíme nosit v síťovce z obchodu. A nejvíc mě na celé té, někdo by řekl, lopotě s VARI baví to, že je člověk absolutně soběstačný. Sám si přijedu do lesa, sám si nařežu na patřičné délky, sám si naložím a sám si dovezu až domů na dvorek, kde klády už nakrátím na špalky a ty pak naštípe moje šikovná žena na suprové VARI SUPER FORCE 8T/230 V.
A pak, abych úklidu lesa a ku cti správného hospodáře učinil za dost, ještě dovezu do lesa Rapido, které si spokojeně pochroupe zbylé větve, které se nehodí než ku létání…. Teda, pardon… Se mi sem vklínil Mistr. Které se nehodí, než ku štěpkování. A rázem máme doma další materiál. Pro otop, pro mulč okolo keřů a zjistil jsem, že taková štěpka, když ji dostatečně namočíme, dělá divy při uzení či grilování. Krásně zakouří, aniž by uhasila oheň a to maso pak…. No jsem se zase nechal unést. Ale největší pozitivum tohoto všeho lopotění je, že k tomu všemu výše popsanému nepotřebujete jediného cizího člověka. Jen sebe, své ruce, VARI a když vám pomůže šikovná manželka tak, jako mně, máte vyhráno.
A když už jsme u toho vyhrávání. Koncem dubna to už začalo vypadat, že se počasí opravdu umoudří, skončí období dešťů a my budeme moci zasadit brambory, erteple, zemská jablíčka, zemáky, krumple, jak kdo chcete, v termínu nám oblíbeném a u nás obvyklém. Tedy okolo 1.máje.
A povedlo se. Dokonce jsem poslední týden v dubnu stihnul ještě službami tuhle sousedovi připravit jedno políčko pro zeleninu, támhle sestře ve městě vytvořit z trávníku u domku políčko pro stavbu fóliovníku a nakonec dokonce i připravit pole, nahrobkovat a po zasazení zase zahrnout brambory majiteli námi propachtovaného políčka u nás v dědince, které už pár let obděláváme.
No konec dubna byl opravdu hektický. Dokonce tak hektický, že Varinka stála, jen když já spal, nebo byl v práci. To znamená maximálně 17 hodin. Zbytek dne dřela do úmoru.
Letos jsme si po dvou letech objednali novou sadbu brambor. Předloni jsme koupili červené Rosary, které jsme si loni nasadili ze své poslední úrody. Ale nikdy nechci sadit jedny brambory třikrát, tak už jsme letos zase koupili správnou sadbu. Letos jsme zvolili zase červené, ale odrůdu Laura. S Rosarami jsme byli nadmíru spokojeni, ale chceme vyzkoušet i jiné odrůdy. Ale u červených chceme zůstat. Loňské Rosary dokonce ještě máme stále ve sklepě a pravidelně z nich vaříme a vypadá to, že bez potíží vydrží až do sklizně letošní Laury. To je přece ta soběstačnost. Nedali jsme za brambory v obchodě ani korunu, pokud nepočítáme jednou za dva roky sadbu. A hlavně je to bez chemie. Jen koňský případně kravský hnůj, zelené hnojení a jednou za tři roky na pole dusíkaté vápno. Tak my farmaříme.
Nastal den D. Tedy jako v roce 2023 a pro mě, manželku a kamarády se kterými máme propachtované pole, které jsme si rozdělili na půl. Původně jsme měli sázení domluvené na sobotní dopoledne 29.4., ale jak se říká, farmář je lepší meteorolog než meteorologové, nakonec jsem musel termín o půlden změnit. Tak jsme se na pole vydali už 28.4. v pátek po práci. Jelikož od večera pak všechny servery hlásily, že mají přijít opět deště.
Tak s chutí do toho, půl je hotovo. V garáži v korbě jsem měl na Varince skoro komplet nářadí potřebné k sadbě brambor, tak jsem si jen ještě naložil sadbu, válec, ženu, jídlo na tři dny a vyrazili jsme.
Po příjezdu na pole už začala ta klasická rutina. Já začal odpojovat vlek, představovat na rotavátor, žena vyskládávala potřebné náčiní z vleku a chystala si brambory a kamarádi se mě jako vždy ptali, zda-li nepotřebuju s něčím pomoct. A já jako klasicky jim povídal, že ne, že VARI je geniální ve své lehkosti s jakou si dovede poradit jeden člověk a za pár minut jsem měl traktor již zanořený v na podzim zoraném poli a zpracovával poddajnou půdu. Nejprve jen tak, aby se zahřála Varinka a Zbyněk jsem to na jedničku projel na druhou stranu pole a když jsem viděl, že to není žádná hrůza a že se nám podzimní orba povedla a pole je pořád krásně kypré, zařadil jsem druhý stupeň a už celé pole, jak naši půlku, tak půlku kamarádů zpracoval na dvě přejetí. Pak jsem ještě na finále celé pole dvakrát projel na třetí stupeň (Kohler by to dal na trojku hned, protože síla je něco, co mu opravdu nechybí, ale já jsem byl zbabělý) a bylo hotovo. Pole nádherně nachystáno na hrobkování.
Přehození kol zpět namísto kopinatých nožů rotavátoru KUK-96 je díky montážnímu stojanu opravdu lehkost. A tak už jsem za chvíli drandil s radličkami před traktorem polem nepolem a za mnou se rýsovaly krásné hrobečky, které čekaly na mou ženu, až do nich uloží sadbové Laury. Hezky na stopu od sebe a jedna jako druhá. Krásný pohled.
Nakonec už přišlo jen zahrnutí, což šlo jako po másle a po zahrnutí jsem letos poprvé otestoval zaválení vršku hrůbku válcem. Co jsem se dočetl, je to dobré pro lepší vyhřívání hrobků, jelikož se do horní ploché strany lépe opírá sluníčko a za druhé je to prý dobré pro zlepšení kapilarity půdy, kdy si brambora zase lépe sáhne pro vodu. Tak uvidíme, jak vydatné budou deště a doufám, že nám počasí dovolí brambory alespoň dvakrát do sklizně proorat a přihrnout. Teď už je to v rukou přírody, tak musíme doufat.
Tak brambory bychom měli v zemi a my spokojeně večer koukáme, jak nám na pole padá krásný zahradnický skoromájový deštíček a mě už v hlavě hlodá myšlenka na další vychytávku, která by se mi u Varinky moooc hodila… Ale to zase příště.
Na podzim roku 2018 jsem si pořídil sestavu VARI Global IV s motorem XP-200, vozíkem ANV-380 a přídavným závažím 33kg a 2x 5kg. Začal jsem okamžitě studovat všechny oblasti a stránky a hltat informace a vymýšlet, jak mi můj Varik může ještě pomoci. Tak se mi strojní park rozrostl o oboustranný pluh PO18, rotavátor KUK s radličkou, kultivátor AKY, vnitřní závaží kol, hřebové brány a po domácku vyrobený tlačený vozík. VARI se rychle stalo každodenním pomocníkem.
