Rok se s rokem sešel a je tu zase podzim. Na polích a zahradách nastává závěrečná sezónní práce, totiž orba. O orbě s Vari se toho dá najít spousta, až by jeden řekl, že už je popsáno vše. Ale co když to stále není všechno?
Jak už jste z mých předchozích článků jistě poznali, bydlíme se ženou na domečku na malinkaté vesnici na Moravě. Sotva k nám natáhli elektřinu, takže o plynu si můžeme nechat jen zdát. A jelikož jsme cca 600 metrů nad hladinou moře, zimy u nás nebývají zrovna teplé. A už možná tušíte, kam tím mířím. Ano jistě. Topíme palivovým dřevem. Ať už smrkovým, při rychlém roztopení, nebo tvrdým, bukovým, pro udržení ohně po delší dobu.
Malotraktor Vari je stroj neomezených možností pro další rozšíření použitelnosti. Nyní jsem ho naučil odvozit celé klády z lesa až domů.
Zkoušeli jste někdy z trávníku udělat plochu pro pěstování zeleniny? Pokud ne, přemýšlíte nad tím, ale trápí vás, čím začít, pak ta nejvhodnější doba je právě teď! Třeba vám pomohou moje řádky.
Když jsem se v polovině prázdnin dostal na zahradu, nestačil jsem se divit. Hořčici, která zde byla pouze jako výplň na volné políčko, narostla do obrovských rozměrů. To jsem to ale pohnojil… Ale, co když?
Delší dobu mě vrtalo hlavou, jak si usnadnit kypření záhonů. Na klasický rotavátor to není, protože záhonky jsou úzké a je potřeba snadno manipulovatelný stroj. Tak přišla řada na úpravu rotační plečky.
Když jsem letos rozmýšlel, jak a kdy budeme dělat otavy a co by se u nás dalo ještě zlepšit, co se techniky týče, uvědomil jsem si jednu zásadní věc. Vždyť Vari není jen Vari systém! Je to i spousta jednoúčelových strojů, ale také nosičů. Tak co nějaký nosič vyzkoušet?
Každý správný zahrádkář, farmář, či zemědělec ví, že bez vody to nejde. Posledních pár let nás trápí sucho a úbytek spodní vody, takže i když máme vlastní studnu, záhony vodou z ní nezaléváme. Přece jen, tu si necháváme na pití pro nás a pro naše zvířectvo.
Když jsem se po nějakém čase úporně stráveném v paneláku v malém městě ocitl znova na vsi, v mém rodném domě, ještě jsem si nedovedl představit, co mě to postihne. Rok se s rokem sešel a díky tomu, že každoročně připravuji dřevo na zimu, začal jsem jeden podzim uvažovat: „Přece už nejsi nejmladší Zbyňku, svět je plný všelikých pomocníků i k malé zahradě, rozhlédni se!“
Součástí pozemku na chatě, která leží mimo vesnici a téměř na samotě, je i rokle. Myslíte si, že je na nic? Velký omyl!
Nemůžu jinak, než zavzpomínat na loňský rok. Louka, kterou máme za domem(cca 2000m) se sekala jednou. Extrémní vedra za sebou zanechala spálenou suchou trávu, která do podzimu neobrostla. Tak jsem si říkala, jak to asi bude vypadat letos? Příroda je ale mocná a jak mě překvapilo, když jsem v dubnu objevila v louce trsy kopretin, kohoutků , zvonků a dalších lučních květin. V dubnu zapršelo a louka se proměnila v překrásnou kytici lučního kvítí.
Nechci vše svádět jen na lýkovce smrkového, ale svůj podíl na tom prostě má.
Polní válec slouží k utužení povrchu půdy, především po zasetí. Osivo se přimáčkne do půdy, rychleji vzchází a má zajištěnou potřebnou vlhkost pro klíčení. Válec se využívá také pro utužení, přimáčknutí a urovnání travního drnu na loukách nebo na trávníku.
Kdo má Vari systém s osovým čepem, ví, že výměna tažné nápravy za rotavátor a naopak, není žádný med. Už pár let si pohrávám s myšlenku si tuto práci nějak ulehčit a letos na jaře jsem se to rozhodl řešit.
Tráva se v letošním jaře dere na svět s neskutečnou chutí. Možná, že po příjezdu na chalupu budete zaskočeni její výškou a hustotou. Pokud ji nepotřebujete na sušení, pak se nabízí mnoho řešení. Jedním z nich je třeba adaptér k pohonné jednotce.
Proorávání brambor je nad míru důležité. Půda se prokypří, odplevelí a brambory se nakopčí. Nakopčení brambor, tedy přihrnutí stonků, podpoří tvorbu nových stolonů, na kterých se tvoří další hlízy. První proorávka se provádí tzv. na slepo, tedy před vzejitím hlíz, druhá po vzejití hlíz a třetí před zapojením řádků.
