Zveřejněno: 9. 5. 2023, autor: Zbyněk Spěšný, přečteno: 1 712✕
Už jste jistě zaregistrovali, že VARI s námi u nás doma pracuje téměř denně. A já bych Vám chtěl touto minisérií ukázat, jak to u nás chodí během celého roku. Zatím nedokážu říci, kolik pokračování tato série bude mít, ale zkusím popsat náš běžný rok na malinké moravské dědince.
Letošní zima byla velice podprůměrná, co se sněhové nadílky týká, takže se nebudu dlouze rozepisovat o frézování sněhu, které jsem si užil jen párkrát, jelikož byla opravdu teplá zima. Takže veškeré dovádění s frézou se omezilo víceméně na předsezonní výměnu oleje v převodovce frézy a pár motohodin frézování.
Tím pádem rovnou skočím na začátek února, kdy moje žena začíná již s výsevem prvních semínek paprik do sadbovačů. Další výsev pak byl na řadě zhruba v půli března. To znamená cukety, rajčata, okurky a veškerá další myslitelná zelenina. Aby po květnových „zmrzlých“ mohly jít přísady do fóliovníku a na venkovní záhony.
Já s oteplováním trávím také čím dál více času v dílně, kde jsem letos na konci zimy měl práce nad hlavu. Na konci minulé sezony mi začal malinko prolínat olej mezi horní a dolní polovinou převodovky. Nic, co by převodovku ohrožovalo, ale já mám rád věci v pořádku. Přeci jen přes 200 mth v tvrdém nasazení a lese si vyžaduje kontrolu dotažení všech šroubů na předepsaný moment…což jsem nedělal… Tak jsem si dodal odvahu, několikrát přečetl geniálně napsaný článek na blogu od kolegy Broňka Malého a jal jsem se rozpůlit třistasedmnáctku. Mohu říci, že s pomocí článku je to opravdu vcelku snadné a člověk ví, co na něj čeká a co na něj může vypadnout. A převodovka je parádně udělaná tak, že běžnou opravu zvládne opravdu každý aspoň malinko zručný kutil. Jsem tak zase o trochu chytřejší a vím, co je vše uvnitř a jak je to hezky dimenzované. A když si člověk netroufá sám, pomůže mu široká síť VARI servisů. Takže po pár odpoledních jsem měl převodovku zase jako novou. Tedy aspoň zevnitř. Na horní lak letos nezbyl čas ani barva. No jo, barva… Já mám od podzimu koupenou namíchanou varáckou RAL 3020 s UV filtrem. Vlek za ta léta nekompromisní tvrdé roboty dostal pořádně do těla a zaslouží si nový, krásný sytě červený kabát, zde musím VARI pokárat za malou UV ochranu u prvních sérii vozíku ANV-380 a ta lehce růžová se mi prostě nelíbí i když na funkci „rostlináře“ to nemá žádný vliv. Takže další dva dny v dílně a je zase fešák.
Mezitím se nám pod horami pomalu začalo rozjařovat a zatímco žena začala s přesazováním sazeniček do větších nádob, ať naberou sílu, než je dáme ven, já se pustil do dalšího díla, co na mě čekal od podzimu v dílně. Od přítele a kolegy Miloše Valenty jsem získal základ nástavby lesní svážečky na kontejnerový systém. Svůj vlek jsem upravil už na podzim taktéž dle inspirace, takže teď mi zbývalo jen pod základ svážečky vyrobit konstrukci, která by vyhověla kontejnerovému systému. Přece jen chvíli trvalo dolaďování svážečky.
Drobné detaily, jako držák na lahev s pitím, lahev s benzínem, nebo třeba držák motorové pily, nebo řetězy na kola jsem si osobně vymodeloval a vytisknul na 3D tiskárně. Ano už i na naši dědinku tato modernost dorazila. Hlavně asi proto, že je to opravdu praktická věc i pro kutily domácí. Když už bylo konečně hotovo, mohl jsem se pustit do prvních testů. Jelikož po jarním tání a silných deštích byly lesy rozmočené, zůstala kousek od momentálně zaplavené svážní cesty, ale cca 200 metrů od zpevněné lesní cesty hromádka třímetrových smrkových klád. Pro velkou techniku je to jen komplikace a pro takovou trošku nemá cenu riskovat zapadnutí, nebo minimálně ztrátu času a totální devastaci svážnice. To pro mě to naopak cenu má. A je to ke spokojenosti obou stran. Já uklidím les a navíc si dovezu dřevo na roztápění.
První cesta byla náročná. Naložil jsem svážečku skoro vrchovatě a udělal pár chyb. Zaprvé jsem si s sebou nevzal velké 33 kg závaží a za druhé jsem si nevzal ani řetězy na kola Globalu. Ale vzal jsem si s sebou naviják, což mě zachránilo a já se tak mohl po rozmáčené rozbité svážnici alespoň přitahovat od stromu ke stromu až na lesní zpevněnou cestu. Všechny další fůry už jsem z lesa vyvezl díky velkému závaží a řetězům bez jakýchkoliv problémů. Varinkamá síly dost a dost, takže bez želez do lesa nelez.
No a jelikož se nám blížil konec apríla a tím pádem 1.máj, bylo na čase začít řešit přípravu na sadbu brambor. Ale to zase v dalším díle... Brambory jsou totiž pro Varinku královská disciplína????
Na podzim roku 2018 jsem si pořídil sestavu VARI Global IV s motorem XP-200, vozíkem ANV-380 a přídavným závažím 33kg a 2x 5kg. Začal jsem okamžitě studovat všechny oblasti a stránky a hltat informace a vymýšlet, jak mi můj Varik může ještě pomoci. Tak se mi strojní park rozrostl o oboustranný pluh PO18, rotavátor KUK s radličkou, kultivátor AKY, vnitřní závaží kol, hřebové brány a po domácku vyrobený tlačený vozík. VARI se rychle stalo každodenním pomocníkem.