Každý správný zahrádkář, farmář, či zemědělec ví, že bez vody to nejde. Posledních pár let nás trápí sucho a úbytek spodní vody, takže i když máme vlastní studnu, záhony vodou z ní nezaléváme. Přece jen, tu si necháváme na pití pro nás a pro naše zvířectvo.
Když jsem se po nějakém čase úporně stráveném v paneláku v malém městě ocitl znova na vsi, v mém rodném domě, ještě jsem si nedovedl představit, co mě to postihne. Rok se s rokem sešel a díky tomu, že každoročně připravuji dřevo na zimu, začal jsem jeden podzim uvažovat: „Přece už nejsi nejmladší Zbyňku, svět je plný všelikých pomocníků i k malé zahradě, rozhlédni se!“
Starého psa novým kouskům nenaučíš. Ale já ho naučil! Nyní pracuje dle mých představ tak, jak jsem si umanul a to velmi dobře.
Letošní léto je oproti rokům minulým prostě jiné. Vše dozrává dříve a vzhledem k tomu, že nebyly „zmrzlí“, tak i ve větší míře. Ovoce je hodně a nestačí se snad ani spotřebovat, či zavařovat.
Zapadli jste v terénu s VARI? Nepropadejte panice, neskládejte náklad z vozíku a ani neshánějte traktor na vytažení. Je tu i jiná možnost!
Jednou jsem se vrátil unavený domu, poté, co jsem vyráběl cosi nového na zdokonalení Vari. A ten večer mi manželka řekla onu osudovou větu: ,,Nemyslíš, Miloši, že by jsi měl už trochu přibrzdit?"
Vytáhli jsme s tátou Varinku a vyrazili do lesa na dříví.
Docela často se setkávám s tím, že lidé v mém okolí vozí pokosenou trávu do kontejneru, který je pak odvezen do obecní kompostárny. Je to však veliká škoda...
