Dřevo hřeje dvakrát

Zveřejněno: 17. 10. 2019, autor: Zbyněk  Spěšný

Jak už jste z mých předchozích článků jistě poznali, bydlíme se ženou na domečku na malinkaté vesnici na Moravě. Sotva k nám natáhli elektřinu, takže o plynu si můžeme nechat jen zdát. A jelikož jsme cca 600 metrů nad hladinou moře, zimy u nás nebývají zrovna teplé. A už možná tušíte, kam tím mířím. Ano jistě. Topíme palivovým dřevem. Ať už smrkovým, při rychlém roztopení, nebo tvrdým, bukovým, pro udržení ohně po delší dobu.

A jako majitel Varika a prozatímní nájemce štípačky VARI 7 t, jsem si zase dokázal ušetřit hromadu práce. Protože nemám vjezd do zahrady pro velkou techniku a místo na zahradě pro uskladnění kulatiny už vůbec (všude jsou přece záhony J ), tak musím mít dřevo vždy uložené za zahradou, cca 100 metrů od místa, kde máme uskladněné dřevo již v polínkách v hranicích. Takže já pilou nařežu klády na špalky, naložím na vozík ANV-380, přejedu cca 50 metrů, kde je umístěna štípačka, kterou bezvadně obsluhuje moje žena a tam špalky vyklopím bez námahy z vlečky na zem a jedu zpět ke kládám. Jakmile má žena už dost velkou hromadu polen u štípačky, odpojíme vlečku, připojíme přední vozík a stačí párkrát se otočit a hromada polen je v hranici bez námahy.

Pořád jsem přemýšlel jak vykývat s tou přepravou. Mám totiž na cestě od místa uložení kulatiny k místu uložení polen jeden takový háček. A tím jsou 80ky dveře v průjezdu, kterými musím chtě nechtě, při dopravě polen od štípačky k hranici projet. A jak víte, vozík, který mám za Varika má hrubo přes metr. Takže s vlečkou do dvora prostě neprojedu. A co teď? Přece se nebudu dřít s polena v kolečkách? Když mám Varinku…

Tak jsem tomu nechal pár dnů na rozmyšlenou, postupně jsem si v hlavě dával dohromady zhruba podobu a způsob připojení vozíku k traktoru. Za pár dnů a pár skicách jsem měl jasno, tak už jen sehnat materiál, chuť do práce.

Pár odpolední strávených v dílně, a asi mám hotovo. Stačilo pár jeklů, L profilů, hromada elektrod, řezných a brusných kotoučů a dílo je hotové. Připojení jsem vyřešil do závěsu BZN-002 do kterého jsem přes dva šrouby přichytil jekl a od něj už se to vše rozbíhalo všemi směry. Nejprve kostra, pak uchycení kol, a nakonec čela a žebrování „podlahy“ vozíku. Nakonec, aby to vypadalo trochu stylově, jsem pořídil barvu jako má Varik a vozík dostal krásný slušivý červený kabátek. Původní tvrdá kolečka, co jsem měl z vlastních zdrojů jsem nakonec vyměnil za bantamy.

 Bantamová kolečka toho zvládnou opravdu dost a měkce kopírují terén a nerovnosti jen tak přeplují, že člověk ani neví, že přejel kámen, práh…

První zátěžová zkouška proběhla k maximální spokojenosti. Vozík najednou uveze cca 0,6 prostorového metru bukových polen o hmotnosti nějakých 250 kg. A Varik ani neví, že něco tlačí. A to co bych vozil v kolečkách na pětkrát a dával zabrat zádům, nohám a rukám, mám ve dvoře za minutu bez minimální námahy.

A zase Varik pomáhá o něco víc a šetří nám čas a práci. A tak je to správné, a tak to má být!

Děkujeme za Váš hlas. Řekněte o článku svým přátelům na Facebooku.

Související fotografie