Zveřejněno: 2. 11. 2020, autor: Ondřej Vrzal, přečteno: 3 463✕
Pokud jste uživatelem Tajfunu-52, dost možná jste se dostali do situace, kdy Vám žebra na jeho vstupním otvoru znepříjemňovala práci. Jeho předchůdce je neměl, vyžínače křovin je také nemají. Ať za nimi stojí nějaká norma, nebo cokoliv jiného, prostě tam jsou a dokážou znepříjemnit život.
I já jsem se dostal do situací, kdy mi ona žebra vadila. Jasně, při mulčování standartní trávy ničemu nevadí a rovnoměrně ji přivedou k noži. Ale při mulčování vyšší, mokré nebo spletité trávy, kopřiv, neudržované plochy nebo svazenky či hořčice, se na ně nachytá sečená hmota a z Tajfunu se vytvoří jakási radlice, kdy místo useknutí a rozdrcení dochází k válení porostu a hmota se před mulčovačem hrne. Stroj je nutné nadzvedávat, strniště je chlupaté, nevzhledné a napadá vás, kde co. Přiznám se, že z této skutečnosti jsem měl obavy už při renovaci mého Tajfunu a uvažoval jsem nad odřezáním žeber. Ovšem strach mi to nedovolil, je to přeci jen bezpečnostní prvek, který zamezuje vylétávání předmětů z pracovního prostoru nože a částečně chrání nůž před nárazem do pevné překážky, která by se mohla na sečené ploše skrývat.
Několik let jsem to s žebry vydržel, ale už minulý podzim mě nahlodal čtenář a kamarád Pavel Toman. Ten na svém Tajfunu žebra odstranil a nahradil je gumovou clonou. Říkal jsem si, že v budoucnu určitě vyzkouším podobnou úpravu. A vzhledem k tomu, že jsem letos dostal jednu z prvních tří pohonných jednotek s motorem Kohler na testování a mulčoval jsem ještě více než jindy, nadešel ten správný čas.
No a nebyl bych to já, abych si nevymyslel na sebe něco extra. Nejen, že jsem chtěl žebra odstranit, ale chtěl jsem porovnat otevřený vstupní prostor, uzavřený kryt, no a kdyby to nevyšlo, mít možnost žebra vrátit zpět. Úkol byl tedy stanoven a šlo se upravovat tak říkajíc na vlastní triko.
Prvním úkolem bylo odstranění přivařených žeber. K tomu se hodila úhlová a přímá bruska, s jejichž pomocí jsem vybrousil svary. Rozhodl jsem se pro kompletní sejmutí i s pásovinou, která tvoří výztuhu a závaží. To proto, kdybych se rozhodl je vrátit nazpět. Pak bylo zapotřebí nařezat další tří kusy pásovin. Do přední části krytu Tajfunu jsem vyvrtal čtyři otvory o průměru 10,5 milimetru, a do všech pásovin jsem ve stejných místech zhotovil čtyři závity M10. Stejné jsem zhotovil i do pásoviny s žebry. Pomocí nich a šroubů M10x20 s podložkami jsem docílil výměnného způsobu zakrytí vstupního otvoru do mulčovače. Prostě žádná složitost. Když se ohlédnu zpět, dost možná by stačily i šrouby M8.
První nová varianta už tímto byla zhotovena. Jedna pásovina posloužila jako výztuha a závaží do otevřeného krytu. Její použití nebylo nutné, ale když už na ni byly připraveny otvory… A starý Tajfun-45 ji tam také má.
Jako druhou jsem se rozhodl zhotovit clonu s řetízky. Zakoupil jsem tedy řetěz v metráži, stejných rozměrů článků jako je už na Tajfunu-52 použit v zadní části. Nastříhal jsem ho na požadované kousky a můj dvorní svářeč, tedy můj táta, je přivařil na druhou pásovinu. Tady platilo více než kdy jindy, dvakrát měř a jednou řež, nebo spíš stříhej. Kousky řetězu totiž nesmí být příliš dlouhé, aby při práci mulčovače, kdy se řetízky nakloní směrem k noži díky přísunu materiálu, nedošlo k jejich kolizi právě s otáčejícím se nožem Gator.
Na třetí variantu jsem si obstaral ke třetí pásovině ještě dva pásky plechu a gumovou desku. Jeden pásek, do kterého jsem zhotovil závity, jsme přivařili na pásovinu, na kterou se položila opět správně vyměřená a nastříhaná gumová deska s otvory pro šrouby. Druhý pásek plechu přišel na gumu a celé se to stáhlo šrouby. Tak a tím by byly všechny varianty zhotoveny.
Barva na komponentech zaschla, počasí se trochu umoudřilo a mohlo se jít na testování při klasickém podzimním mulčování. První na řadu přišel kryt s řetězy, do něj jsem vkládal nejvíce nadějí. Řetězy se dobře přizpůsobují vstupující hmotě do prostoru sečení, a přitom dobře zamezují odlétávání travních zbytků pryč. Nevýhodou je, že se poměrně dost špiní a jejich čištění je obtížnější.
Dalším na řadě byl kryt s gumovou clonou. Ten nejlépe zamezuje odletu travních zbytků a snadno se čistí. Nadrcený materiál měl díky dokonalejšímu uzavření krytu nejkratší délku. Avšak gumový plát z jednoho kusu není tolik přizpůsobivý vstupovanému materiálu jako řetězy.
Kohler má síly na rozdávání, a tak se mi nepovedlo najít na zahradě místo, kde by se více zapotil i s takto uzavřeným krytováním. I s ovesným strništěm, kde se velice dobře dařilo vypadaným obilným zrnům a zarostla sláma, si poradil. Takto uzavřený kryt má totiž jednu velkou nevýhodu. Materiál, který se do stroje dostane, se hromadí, „šrotuje“ a motor s ním má vcelku dost práce. Při otevřeném krytu stroj vyhodí přebytečný materiál před sebe. Sice není rozemlet na tak jemné kousky, ale šetří se tím podstatnou měrou výkon motoru. A to poznáte, čím slabší motor máte k dispozici. Proto byl Kohler vyměněn za XP-200 a šlo se pokračovat v práci.
A tady šel rozdíl uzavřený vs. otevřený vstupní otvor více vidět. Víc než fotky a povídání ukáže video. Doufám, že mi prominete nezapojení žeber do testování. Byl jsem natolik nadšený z funkčnosti modifikací, že jsem už nestál o jejich zpětnou montáž. Pokud to mám nějak shrnout, tak možnost volby je opravdu skvělá. Uzavřený kryt, ať již řetězy nebo gumovou clonou zaručí jemnější podrcení a zamezí odletu hmoty do okolí. Pokud však mulčujete vzrostlý porost, zelené hnojení nebo neudržovanou plochu, hodí se možnost otevřít kryt a nepřipravovat se o výkon motoru. A že jsou při takové práci delší kusy mulče, to přeci vůbec ničemu nevadí.
Třeba se jednou dočkáme možnosti volby i u sériových Tajfunů, tak jako to jde u vyžínače AF-550. Dost možná by se podobná úprava dala schovat pod výměnná žebra, když by v případě kolize došlo k jejich poškození… Mimochodem, pokud bych se dnes měl rozhodovat znovu, šel bych spíše než do Tajfunu právě do něj. Jenže tenkrát možnost volby nebyla. I tak, žebra Tajfunu už mě nerozpalují do běla. Děkuji za pozornost a přeji Vám pěkný den.
K zahradní technice jsem se dostal už jako malý kluk, poněvadž Terra, později Vari systém, naší rodině pomáhá s hospodařením více než 30 let. Od samotného pozorování jsem se dostal postupem času k aktivnímu používání a péči o ni. Vari je pro mě užitečným pomocníkem a jeho všestrannost se snažím dále rozvíjet. Chtěl bych se podělit o své vlastní zkušenosti, ale také se rád obohatím novými od ostatních uživatelů.