Mulčovač nebo vyžínač křovin k Vari systému?

Zveřejněno: 12. 10. 2021, autor: Ondřej Vrzal, přečteno: 3 750✕

Letošní sezóna je na sečení a mulčování trávy bohatá. Já jsem se pro nedostatek času připojil k té druhé skupině, kdy jsem se po usušení dostatku sena rozhodl s pomocí Vari systému otavy zmulčovat. Jenomže starý dobrý Vari systém nabízí dvě možnosti v oblasti mulčování, a která je ta lepší? Jsou tam nějaké rozdíly? Co naplat, tohle chce zase testovat a získat odpovědi.

Mnozí z vás jistě tuší, o kterých strojích že to dneska bude. Ano, je to mulčovač Tajfun-52 a vyžínač křovin AF-550. Ač se může zdát, že jsou to stroje podobné, protože oba jsou určeny hlavně na přeměnu travního porostu na mulč, opak je pravdou. Každý z nich je úplně jiný a tak se rozdíly pokusím svými slovy v tomto článku popsat a ukázat. Základním rozdílem je už samotné označení, které je pevně svázáno s normou, podle které je daný stroj certifikován a která byla brána v potaz při jeho konstrukci. Ta norma nese označení EN 12733 a dost o ní si můžete přečíst i na webu Vari. Nebudu vás trápit odborným a zdlouhavým výkladem, napíši to hodně zjednodušeně, k tématu a svými slovy. Pro nás je důležité, že mulčovač musí mít vstup k noži nějakým způsobem zakrytovaný a je určený převážně k sečení trávy, kdežto vyžínač křovin má kryt otevřený a kromě trávy je konstruovaný i na zpracování drobných náletů a křoví.

Vzniknout tomuto článku dalo několik skutečností. Moje přenice s blogerem, Broňou Malým, co že je lepší. Druhý blogerský kolega, Jarda Malich, otázku - „co že je lepší“, nadnesl ve Facebookové skupině Terra-Vari a vše co k tomu patří, a já jsem se jí s jeho dovolením chopil. Dále letošní růst trávy, dostatek sena, velkou měrou i to, že jsem aktuálně stavebník téměř na poloviční úvazek, čas na likvidaci posečené trávy nemám. Ale v Libici mi vyšli vstříc a společně s testovanou PJ s Hondou GCV 200 mi zapůjčili i AF-550.

Když na začátku stály sestavy vedle sebe, hodilo by se asi začít s konstrukčními rozdíly, tak pojďme na to.
Mulčovač Tajfun-52 je dneska už téměř legendou. Světlo světa spatřil v roce 2004 a vychází ze svého předchůdce, Tajfunu-45. Připojuje se k převodovým skříním řady DSK-316. Základní částí je náhon, který se stará o pohon nože. V něm najdeme hlavně hřídel a hypoidní soukolí skládající se z kola a pastorku. Dále je na stroji kryt, kluzné ližiny a mulčovací nůž Gator. Otáčky nože jsou ve spojení se čtyřtaktní sestavou 3600 ot./min.(98 m/s) a nůž má délku 520 mm. Tajfun-52 lze provozovat i v dvoutaktní sestavě. Výšku strniště lze nastavit ve dvou polohách (cca 50 a 70 mm) kluznými ližinami. Pojezdová rychlost je závislá na variantě převodovky, v mém případě je to DSK-316.1PSVN s 2,22 km/h. Hmotnost samotného Tajfunu je 41 kg, s převodovkou DSK-316.1PSVN a pohonnou jednotkou PJGCVx200 váží sestava 98 kg.
Vyžínač křovin AF-550 je tak trochu nováčkem. On sám byl představen v roce 2019, ale vyžínač F-550, z kterého je odvozen, měl premiéru v roce 2012. Jeho konstrukce je tvořena svařovaným rámem, přírubou pro upnutí PJ, řemenicemi, kladkami, čepy, řemeny, pevnou nápravou s dušovými koly, malou šnekovou převodovkou, krytováním, vodící ostruhou a opět nožem Oregon Gator. Otáčky nože jsou 2149 ot./min. (60,3 m/s) a nůž má délku 533 mm. Lze použít výhradně se čtyřtaktními PJ. Výška strniště lze nastavit vodící ostruhou ve 21 krocích od 40 do 90 mm. Rychlost pojezdu je možné volit ve dvou stupních. První dosahuje rychlosti 1,8 km/h, druhý 2,4 km/h. Hmotnost samotného AF-550 je 43 kg, s pohonnou jednotkou PJGCVx200 váží 66 kg.

Teoretická pětiminutovka je za námi a jdeme na reálné zkušenosti. Dovolte mi, obeznámit vás se situací. Travní porost byl v červnu pokosen bezprstovou lištou a bylo z něj usušeno seno. Od té doby si vesele rostl až do přelomu srpna-září. Ač nevypadal příliš vysoký, o jeho hustotě nebyl pochyb. Stejně tak byl poměrně mokrý, žádná sušina. A abych si testování zase neudělal příliš jednoduché, usmyslil jsem si, že vyzkouším při mulčování téměř všechny pro mě dostupné pohonné jednotky, tedy XP-200, Hondu GCV 200 a Kohler CV224. Mého Tajfuna jsem uvedl do továrního stavu montáží žeber, oba stroje jsem nastavil na shodnou výšku strniště asi 70 mm, nabrousil mulčovací nože Gator a AF-550 nastavil na vyšší rychlost pojezdu, aby byly podmínky pro obě mašiny téměř identické. Na testování jsem nebyl sám, zúčastnila se ho i moje přítelkyně. Poznatky jsme konzultovali a ze závěrů vznikl tento článek.

IMG_20210902_153304IMG_20210827_161730IMG_20210830_183202
IMG_20210830_183150IMG_20210902_154431IMG_20210902_154541
IMG_20210902_155723IMG_20210902_161959IMG_20210902_162005

Závodníci na místa, připravte se, pozor, teď! Prvním na řadě byl vyžínač křovin AF-550 s motorem Honda GCV 200. Byl jsem na něj hrozně zvědavý a také měl teoreticky větší šanci si s takovým porostem poradit. Ale že to půjde takto snadno, jsem opravdu nečekal. „Hmm, to bude asi díky té nové Hondě“, myslel jsem si. Po osazení Kohleru byla situace samozřejmě stejná, opět pohodička při daném nastavení. Až s XP-200 bylo v některých horších místech znát, že se s tím motor pere. Stačilo však zastavit, z krytu vyletěla přebytečná hmota, motor se opět z lehkostí vyhoupl do maximálních otáček a bylo možné pokračovat. Kdyby se taková sestava pustila do náročnějšího porostu, má ještě značné rezervy. Je možné více zvednout výšku sečení, zvolit pomalejší rychlost pojezdu, snížit šíři záběru a jezdit s nezpracovaným porostem po pravé ruce, aby si stroj mohl ulevit odhazováním přebytečné hmoty vpřed. Kromě toho se nám na AF-550 líbila i velice snadná manipulace, díky nižší hmotnosti, menší vibrace na klečích, díky nižším otáčkám nože a možnost jezdit v libovolném směru, díky symetrickému krytu. Nesmím ani opomenout větší stabilitu, díky širšímu rozchodu. Travní zbytek byl v porovnání s Tajfunem delší, rozprostřený rovnoměrně téměř po celé šíři záběru. Tajfun-52 byl pro mě starým známým a tak nějak jsem věděl, co od něj očekávat. Překvapilo mě, že s výkonnějšími pohonnými jednotkami si s porostem dokázal poradit. Ovšem nebylo to s takovou lehkostí. XP-200 jsem v něm měl zapřažené chvilinku a více jsem ho trápit nechtěl. Jak to s ním ve velice hustém a mokrém porostu se stařinou jde, jste mohli vidět v mém loňském článku. Směr sečení musí být striktně proti směru hodinových ručiček, jinak byste si asymetrickým krytem uváleli neposečené. Travní zbytek byl znatelně kratší, uložený do řádků za klapkou.

IMG_20210902_161858IMG_20210902_155753IMG_20210902_165617
IMG_20210902_180532IMG_20210902_180454IMG_20210903_162640
IMG_20210903_163223IMG_20210902_181014IMG_20210902_181028
IMG_20210902_165617IMG_20210902_181626IMG_20210829_132136

A máme hotovo, takže přichází závěr. Ten bude netradičně rozdělený na dvě části. V té první se podíváme na mulčovací adaptéry. Pro naše podmínky a požadavky byl jednoznačně vhodnější vyžínač křovin AF-550. Práce s ním byla na tolik příjemnější, že jsme se dokonce předbíhali, kdo s ním bude pracovat. Je schopný si poradit s horším porostem, díky tvaru krytování a nižším otáčkám nože. S méně výkonnými motory dokáže dost, s těmi výkonnějšími je to téměř nezastavitelná obluda. Ruku na srdce, větší délka travního zbytku nám v tomto případě nevadila, částečně lze snížit pomalejší rychlostí pojezdu. Kdyby přeci jen, lze na AF dokoupit kryt s clonou, která zamezuje odletu mulčované hmoty a tím dochází k jejímu většímu zpracování. Z vyžínače křovin se stane vlastně mulčovač, to má samozřejmě za následek snížení jeho prostupnosti porostem. Prostě už to nebude takový žrout. Tajfun-52 je zase pořádný kus železa, což pro mnohé jistě může být výhodou. Žádné řemeny, jen hřídele a ozubená kola. Kdo má problémy s místem a hlídá každý milimetr, určitě ocení možnost odpojení adaptéru od převodovky. DSK-316.1PSVN také můžete využít na jiné aplikace. Tajfun disponuje bočním výkyvem, což může být výhoda i nevýhoda. Mulčování bramborové natě, jak předváděl kolega Broňa Malý ve svém článku o F-550, nebo o Raptorovi s mulčovačem, a AF-550 jej dovede taky, s Tajfunem prostě nesvedete. Očista po práci je u AF-550 mnohem snazší, žádná zelená převodovka a travní zbytky až na motoru jako u Tajfunu-52. A co já? Kdybych měl možnost si znovu vybrat, připlatil bych si těch pár tisícovek a vzal AF-550, ač mám a využívám DSK-316.1PSVN i na jiné aplikace.
Nesmím zapomenout také na resumé ohledně pohonných jednotek. Tady je vidět posun vpřed, co se výkonu a obsahu týče. Před pár lety byl ještě standard čtyřtaktní motor o obsahu 160 cm3 s krouticím momentem 9,4 Nm, dnes začínáme na 200 cm3 a 10 Nm, končíme až u 224 cm3 a 14,9 Nm. XP-200 je léty a uživateli prověřený motor, Hondu GCV 200 jsem měl relativně chvíli, Kohlera CV224 mám už přes rok. Co se spolehlivosti týče, ani s jedním nebyl problém. Troufnu si tvrdit, že Vari vybralo opravdu dobrou trojku, kdy ani s jedním neučiníte krok vedle. Papírové hodnoty krouticího momentu správně určují pořadí „výkonnosti“ motorů. XP-200 je z nich nejslabší, Kohler nejsilnější. No a chcete znát reálný rozdíl mezi GCV 200 a CV224, které jsou zařazeny do ekodotace, v Tajfunu? Upřímně? Moc velký ten reálný rozdíl nebyl a skutečně Honda GCV 200 dýchá na záda Kohleru CV224, ač teoreticky by měl být ten rozdíl větší. Jiná situace by byla u Raptora Hydro, kde se výkonnější motor efektivněji využije s adaptéry o větším záběru a možností přizpůsobit individuálně rychlost pojezdu.

Ať už máte jakýkoliv stroj, nezapomeňte na jednu věc. Výkonnost je závislá na stupni porozumění mezi člověkem a strojem. Když u práce člověk nebude používat hlavu, není problém udusit i Kohlera s AF-550. Vždy je zapotřebí se přizpůsobit podmínkám.

Jestli jste to dočetli až sem, děkuji Vám za pozornost a přeji pěkný den.

Děkujeme za Váš hlas. Řekněte o článku svým přátelům na Facebooku.