Zveřejněno: 24. 5. 2022, autor: Ludmila Dušková, přečteno: 2 036✕
Dřevěný plot před domem, který lemuje předzahrádku, není nic výjimečného. A což teprve pokud jste ho dělali sami. Pak se nemůžete vynadívat nejen pohledem z okna na jeho rubovou stranu, ale především zepředu. Tyčky jsou krásně natřené, dřevo voní, plot je vyrovnaný, prostě váš a tím pádem nádherný.
Horší situace ale nastává v okamžiku, kdy zjistíte zatím jen malé vady. Slunce, deště, vítr, rostliny se každým rokem podepisují na budoucí zkáze vašeho pěkného plotu. Najednou zjistíte, že vodorovné rýgle nesoucí plaňky začínají hnít. To ještě není tak strašné, plaňka se dá docela jednoduše přivázat k té vedlejší, která ještě drží, provázkem. To zvládne asi každý opravář. Horší situace ale nastane, kdy nekontrolovaně váš plot kolonizuje břečťan. Zpočátku to označíte jako pěkné, ale v momentě, kdy zjistíte že příčepivé kořínky této popínavky vrostly do planěk a nedají se téměř odtrhnout, víte, že je zle.
A právě to byl pro mě okamžik, kdy jsem se musela natvrdo rozhodnout pro radikální výměnu starého plotu, za nový. Ve stavebninách jsem nakoupila rýgle a u dobrého známého z truhlárny, objednala plaňky. Pak přišlo na řadu natírání, raději dva nátěry než jeden.
A pak nastala demontáž starého nefunkčního prvního dílu. Odstranit shnilé rýgle od sloupků nebylo tak těžké, horší už bylo vytahování hřebíků, ale to taky jde, když máte nářadí. Ale pak koukáte na haldu asi 150 planěk a spoustu metrů rýglů a stojíte před problémem zpracování této haldy.
Asi nejjednodušší by bylo všechno spálit. Ale pak zase vidíte spoustu dřeva a řeknete si spálit, ale raději v kamnech, aspoň se ohřeju. Rýgle jsou ale 3 m dlouhé, plaňky 1,30 m to by se asi do kamen nevešlo, a tak přichází na řadu rozřezání.
Jako první připadá v úvahu ruční rámová pilka. Prvních 6 planěk v pořádku, pak zkouším pilku na větve, taky to jde ale u 22. plaňky pociťuji lehkou bolest ruky a otírám zpocené čelo.
Musím se motorizovat. Půjčím si tedy motorovou pilu. Doplním benzín, na 6.pokus pila naskočí, ale je pro mě hrozně těžká, a tak ji vracím zpět Honzovi.
A najednou, jsem si vzpomněla že jsem minulý rok testovala zajímavou značku Aku zahradní techniky EGO. Slovo dalo slovo a pilu s 56 voltovým systémem mám záhy doma. Přesně takovou jsem potřebovala. Bez startování, žádný benzín, žádné míchání oleje, žádný smrad, lehká, přesně na míru ženám všeho věku, EGO CS 1800E s lištou 45 cm a k pile samozřejmě nabíječka a výkonná baterie. Během 20 minut nabito. Jsem zvyklá z el. nářadí, že baterie je po nabití rozpálená, tady měla baterie, díky chlazení při nabíjení normální teplotu. Jednoduše jedním pohybem instalujeme baterii a zkoušíme řezat. Jde to téměř samo, akorát je lepší, když se najde někdo ochotný dlouhá dřeva držet.
Na jedno nabití zhruba 140 řezů, to je paráda, hromada rozřezaných planěk se zvětšuje. Překvapivá je vysoká řezná rychlost a konstantní výkon. Cítím hřejivé teplo z krbu až zatopím.
Dávám znovu nabít baterii a už se rozhlížím, co všechno je ještě pořezat. A najednou toho vidíte tolik. Především nežádoucí výmladky kolem stromů, suchá větev na šeříku, suché větve na ořechu, třešni a pak je tady spousta náletů kolem cesty tak, že se nedá kolikrát ani pořádně projet na kole. Už se smráká, a víte co? Pila EGO má na svém těle výkonné LED diodové světlo, to jen tak nikdo nemá, a tak si můžete posvítit jak na řez třeba na koze v kůlně, tak třeba i když pilu ukládáte v potemnělé garáži bez světla.
Zítra je taky den, a tak pokračujete a řežete a nabíjíte a odpočíváte při tom a blahořečíte takovému vynálezu. Konečně pila, kterou může ovládat každá žena bez ohledu na věk. Protože kdykoliv potřebujete něco řezat, bez obav můžete jít a uříznout. Ale přesto je tady něco, co musíte kontrolovat, a to je stav oleje. Ale pozor, nic nemusíte šroubovat ani složitě přeměřovat pofiderní měrkou. Šikovné okénko přesně ukáže, kolik oleje ještě máte a kdy je potřeba dolít. I zde naprosto snadné, žádné shánění něčeho speciálního, postačí klasický řidší motorový olej. I doplnění zvládne každý. Nejvíce jsem se obávala výměny řetězu. Šlo to však překvapivě snadno, bez nářadí. Řetěz se při ručním utahování krytu napnul na správnou míru sám.
Co dodat – škoda, že EGO nemůžou vyzkoušet moji rodiče. Na podobných pracích jako mám teď já, strávili mnohonásobek času a ještě se nadřeli. Pro mě, díky EGO, je to zábava. Po této zkušenosti jsem se rozhodla skoncovat s benzínem nadobro a pořídit si od EGA i novou travní sekačku, protože baterie, co mám, pasuje do všech strojů EGO. A o té vám ráda napíšu třeba příště.
Začnu od začátku. Rokem 1986.
To se můj otec rozhodl, že se nějaké jabloně pokácí a kus louky zorá. Myslím, že nás chtěl hlavně zaměstnat, protože nás měl plné zuby, a taky tvrdil, že si barák na sebe musí vydělat a ne do něj vrážet.
A teď to přišlo – musí se pořídit mechanizace, rozhodl můj šetrný otec, který příliš do té doby neinvestoval. Bude se muset pořídit VARI.
