Zveřejněno: 2. 6. 2020, autor: Ludmila Dušková, přečteno: 2 483✕
Pokud žijete na venkově natrvalo, nebo třeba jen o víkendech a dovolených, potřebujete neustále něco přemísťovat. Dřevo, kompost, listí, písek, trávu, seno, prostě pořád, hodně a často.
Problémy ale vyvstaly s obdobím kritického sucha, kdy bylo potřeba dodávat trávu ovcím. Normálně se přemísťují v rámci tří ohrad kde vždycky tráva stačila narůst, než vypásly první část. Se suchem ale nastaly ohromné problémy. Krmení byl nedostatek a ovce pouze žalostně pátraly po minitrávě, která prostě nerostla. Nezbylo tedy , než trávu sekat a ovcím odněkud dovést. Naštěstí U Šafouska zůstal nedotčen pás neposekané trávy. Ale je tady vzdálenost, vozte denně na kolečku kilometr sem a tam trávu pro 15 ovcí. To se nalítáte. A tak jsme pořídili vozík ANV. Zdeněk Šetek z firmy VARI přijel a přivezl, novou nablýskanou ANV-400.
Protože se snažíme celá léta pěstovat zeleninu a brambory pro celou rodinu a především pak do zásoby na zimu, máme už léta celou řadu strojů, od první Terry až po současný Vari Systém, vše jde krásně kombinovat, pořád slouží staré i nové. Jen ten vozík, asi z nedostatku místa, jsme stále odkládali. Ale najednou tady byl. Připojili jsme ho k pohonné jednotce a zkusili první vyjetí z vrat. Nejdřív mi to moc nešlo, ale získala si mě pohodlná odpružená sedačka, a široké stupačky které začátečníkovi dávají pocit bezpečí a oporu v jeho odhodlání. Všechno chce praxi, trpělivost a trochu zručnosti. Naučit se používat uzávěrky v kolech a hlavně se nebát. A že s vozíkem můžou jezdit jen chlapi? Nesmysl, i my šikovné ženy to hravě zvládneme. A tak jsem vyjela na svou první cestu k Šafousku.
Nasekat trávu, to nebyl žádný problém, naložit fůru na vozík – paráda. A pak už následovala cesta k ovcím. Ty koukaly. A tak se čas věnovaný obstarání krmení smrsknul ze 2 hodin na krásných 30 minut. A i to je podstatná zkušenost – v dnešní uspěchané době, kdy hledáme čas, který letí jako blázen a nic nestíháme, je jeho úspora neocenitelná. Jo, a nezapomeňte si k vozíku vyžádat technický průkaz, ať můžete provozovat svojí sestavu VARI legálně a v klidu drandit po okolí a hledat tu nejlepší trávu pro ovečky! Tak kdo ještě váháte, nebo se bojíte – jděte do toho, bez vozíku VARI se už v dnešní době nedá existovat!
Začnu od začátku. Rokem 1986.
To se můj otec rozhodl, že se nějaké jabloně pokácí a kus louky zorá. Myslím, že nás chtěl hlavně zaměstnat, protože nás měl plné zuby, a taky tvrdil, že si barák na sebe musí vydělat a ne do něj vrážet.
A teď to přišlo – musí se pořídit mechanizace, rozhodl můj šetrný otec, který příliš do té doby neinvestoval. Bude se muset pořídit VARI.