Nejsou krojidla jako krojidla

Zveřejněno: 31. 10. 2019, autor: Ondřej Vrzal, přečteno: 10 945✕

Rok se s rokem sešel a je tu zase podzim. Na polích a zahradách nastává závěrečná sezónní práce, totiž orba. O orbě s Vari se toho dá najít spousta, až by jeden řekl, že už je popsáno vše. Ale co když to stále není všechno?

Asi by bylo dobré začít tam, kde jsem minulý rok skončil. Tohle dobou jsem napsal článek o pluhu NM1-101, který měl veliký ohlas. Můj pluh byl v základním provedení s nožovými krojidly. Ta jsou dobrá do půdy, kde je při orbě minimum rostlinných zbytků. Jinak se natě nebo drny za krojidlo zachytí a je orba dost obtížná. Proto jsem byl nucen orat bez těchto krojidel. V článku jsem se zmínil o vyšší verzi, která měla krojidla kotoučová. Ta díky otáčivému ostří natě, drny nebo hnůj přeříznou, nikde se nic necpe a stěna brázdy je krásně rovná. Po uveřejnění článku se zvedla poptávka po pluzích z Roudnice a jednomu čtenářovi, Davidovi Vaškovi, se podařilo zakoupit pluh NM1-101 právě s tímto typem krojidel. Díky kolegovi, Broňovi Malému, se mi David ozval s nabídkou, si krojidla obhlídnout a změřit. Kývl jsem na to, ale kvůli pracovní vytíženosti se návštěva odehrála až letos v létě. V mezičase se mi ještě ozval další čtenář, Josef Hložek, kterému se podařilo z nástupnické firmy v Roudnici sehnat originální výkres disku krojidla. Na moje dotazy bohužel neodpověděli.

Podklady pro konstrukci bych měl. Nezbývalo, než to vše dát do hromady a vyrobit prototyp. Při konstrukci jsem narazil na několik nejasností. Tím prvním byl rozdílný průměr krojidel. Na výkresu byl o 20mm větší než na kusu u Davida. Opotřebením to být nemohlo, protože jeho pluh byl úplně nový, nikdy neoral. Zvolil jsem tedy průměr větší, s tím, že na menší se to dá vždy upravit. Další rozdíl jsem našel při porovnání návodu a skutečnosti. V rozpadu dílů je položka pojmenovaná „výztuha“, kterou si vysvětluji jako podložku pod slupici krojidla. Díky ní by mělo být krojidlo v té správné pozici. Jenže na skutečném pluhu, který jsem měl možnost vidět, nic takového nebylo. Tak co teď s tím? Vzal jsem střed ostří nožového krojidla, které mám, a tloušťku podložky jsem podle něj dopočítal. Bral jsem to tak, že podložku můžu kdykoliv odmontovat nebo ji vyrobit z jiné tloušťky. Důležité je, se od něčeho odpíchnout a začít zkoušet. Jaká má být poloha krojidel je dobře popsáno v návodě. Kotoučové krojidlo má být vždy vně radlice. Pokud je k ní příliš blízko, stěna brázdy se vytrhává nebo bortí, zatímco když je moc daleko, je ve stěně znatelná stopa.

Když jsem se chystal na vlastní výrobu, ozval se mi Broňa, jestli bych mu krojidla také nevyrobil, nebo alespoň neposkytl výkresy a on by mi s výrobou pomohl nebo si je vyrobil sám. Protože nám soustružníci slíbili vyrobit čepy a náboje až na Vánoce, dohodli jsme se, že každý si to zajistí sám a uvidíme, kdo to bude mít dříve. Já jsem zajišťoval výpalky disků. V plánu bylo je vyrobit z otěruvzdorné oceli, což se nakonec ukázalo jako problém. Takový materiál totiž žádná firma v mém okolí neměla v plechovém polotovaru, natož v požadované tloušťce. Udělal jsem tedy kompromis, kdy výpalky byly zhotoveny z nerezové oceli. Když se konstrukce disků osvědčí, můžu polotovar zkusit poptat u jiných firem v republice. Broňa mě ještě navedl na jednu věc. U originálního provedení není použito mezi čepem a nábojem krojidla žádného ložiska. Na kuličková ložiska tam jednoduše není dostatek místa. Nakonec jsem se nechal přesvědčit a upravil konstrukci pro použití kluzného pouzdra. V mém případě ze spékaného bronzu se samomaznou schopností. Maznice jsem ale na nábojích nechal, takže se do uložení dá natlačit mazací tuk.

IMG_20190930_180928IMG_20191004_160827IMG_20191013_135904

Můj děda má hodně známých a mimo jiné i soustružníka, který mi měl díly opracovávat. Tak dlouho na něj tlačil, až povolil, přesunul jiné zakázky a se slovy: „tak ať kluk v tý Libici ukáže, jak má vypadat pořádnej pluh“, mu díly na krojidla vyrobil. Takže díly na výrobu jsem měl mnohem dříve, než jsem si vůbec mohl myslet. Jen jedna technická poznámka. Ostří na discích jsem nechal soustružit. To ale moc dobře nešlo a ostří bylo „poskákané“. Mnohem lepší by bylo je brousit. Čepy se přivařily ke slupici, na všem jsem srazil hrany a už hotové díly šly do barvy. Vše jsem nastrojil na pluh a mohlo by se jít orat.

IMG_20191013_150628IMG_20191013_150636IMG_20191013_150744

Ale to bych nebyl já, abych si něco nevymyslel. Zelené hnojení na políčkách dosahovalo výšky jen pár centimetrů. Zdálo se mi to málo, chtěl jsem víc, abych vyzkoušel a hlavně ukázal ve článku, co krojidla dovedou. A tak jsem čekal a čekal. Byl poslední říjnový víkend, počasí skvělé a meteorologové na další dny slibovaly výrazné ochlazení. Čekat už jsem dál nemohl. Ráno se vzala Varča s vozíkem a jedno políčko, kde proběhlo podmítání hořčice, se pohnojilo uleželým hnojem. Při rozhazování se zapojili všichni, kdo byli po ruce. Odpoledne jsme s přítelkyní vozík umyli, naložili pluh a jeli orat. Vzal jsem sebou i krabičku plochých podložek, aby bylo možné vzdálenost krojidla od radlice přesně doladit. Během prvních tří brázd jsem pluh nastavil a mohla se začít ladit poloha krojidla. Jak jsem psal výše, měl jsem nejdříve namontovanou podložku, jejíž tloušťku jsem dopočítal. Na stěně brázdy byla znatelná stopa. Bylo tedy potřeba krojidlo dostat blíže k odhrnovačce. Demontoval jsem podložku a začal zkoušet různé kombinace plochých podložek. Nakonec jsem se dostal až na stav, kdy mezi slupicí krojidla a rámem pluhu nebyla podložka žádná a to bylo ono! Takže tak, jak jsem to viděl u Davida, tak to je správně a funkční.

IMG_20191026_100702IMG_20191026_093513IMG_20191026_101028

Tím, že jsem tak dlouho čekal, nastal stav, kdy polovina políčka byla suchá, druhá mokrá. Díky stínu stromů už mokrá část nemohla vyschnout. Na suché straně mi pluh krásně zajel do země, ale na mokré se zahluboval hluboko a musel jsem ho nadlehčovat. Když jsem pluh seřídil, aby v mokru oral dobře, na suché polovině z půdy vyjížděl. Byl jsem nucen nechat první nastavení a v morku stroji trochu pomoci. Teď už vím, že jsem měl orat příčně, místo podélně. Vari by pak jezdila úplně sama. Občas se stalo, že se mezi disk krojidla a odhrnovačku zasekl kámen. Musel jsem vždy pocouvnout, kámen vyprostit a orat dál. Políčko jsme zorali a večer jsem ulehal s myšlenkami na úpravu krojidel.

IMG_20191026_145502IMG_20191026_155303IMG_20191026_162536
/ram/ Zřetelná stopa na stěně brázdy/ram/ Správná poloha krojidla/ram/ Hloubka deklarovaná výrobcem
IMG_20191026_165413IMG_20191026_153853IMG_20191026_170823

Je tu druhý den a druhé políčko, kde byly letos brambory a po nich svazenka. Vymyslel jsem si, že krojidlo vysunu více vpřed, aby vznikl mezi radlicemi a disky větší prostor, kterým kameny projdou. Pluh byl ode mě 10 kilometrů a tak jsem doma začal tvořit prodloužení tak nějak po paměti. Jenže při skutečné montáži na pluh se ukázalo, že to tak lehce posunout nepůjde. Na prodloužení nebylo místo, musela by se překonstruovat celá slupice krojidla. Vše jsem poskládal tak, jak tomu bylo minulý den a šlo se orat. Ale i přes to nastal zlom! Políčko bylo více stejnorodé, pluh se nezahluboval víc než by měl. Za těch cca 250m2 se povedlo chytit kámen jen jednou a stroj jezdil skoro úplně sám. Za řídítka Vari si stoupla i moje přítelkyně, orba je při správném seřízení opravdu snadná záležitost. Měl jsem z práce skvělý pocit a byl jsem nadšený, jak krojidla skvěle fungovala. Jsou fakt super, měla by být k více pluhům za Vari. Jo, taky jsem navštívil letos kemp orby v Libici a od kolegy Honzy Kopřivy okoukal nový způsob otáčení na konci brázdy, který se mi zalíbil.

IMG_20191027_122448IMG_20191027_124125IMG_20191027_130727
IMG_20191027_132358IMG_20191027_132546IMG_20191027_132617

IMG_20191027_132959IMG_20191027_133144IMG_20191027_134918
IMG_20191027_140132IMG_20191027_142347IMG_20191027_143923

Kotoučové krojidlo se osvědčilo, snižuje odpor pluhu a pomáhá držet stěnu brázdy krásně rovnou. Díky ploše disku, která je zakrojená v zemi, je i samotný pluh lépe veden v přímém směru. Jestli však máte kamenitou půdu, bude problém v zasekávání krojidla. Lepší než nějaké povídání je video, tam jde vše krásně vidět.

Chtěl bych moc poděkovat všem, které jsem uvedl v textu a bez nichž bych tu dnes vlastně neměl ani o čem psát. Děkuji. Je vidět, že blog má smysl a všichni se díky němu můžeme dostat dál. Nejen čtenáři, ale i my, co po večerech ve svém volnu sedíme za klávesnicemi a lámeme si hlavy, jak to či ono popsat a co pro Vás, čtenáři, udělat.

Tak co příští rok, že by zahrnovače rostlinných zbytků?

Děkujeme za Váš hlas. Řekněte o článku svým přátelům na Facebooku.