Jaro se nezadržitelně blíží a přiznám se, že se každý rok víc a víc na něj těším. Hlavně na to, až půda oschne a já vyrazím poprvé na má políčka. U nás, 650 metrů vysoko, to je ale přece jen o něco později, než ve středních Čechách nebo na jižní Moravě. Letos jsem si ten první výjezd do polí urychlil díky testování nového rotačního kypřiče Vari KF-200. Testovací pozemek nám velice ochotně zapůjčila Česká zemědělská univerzita v Praze.
Vše začalo přípravou nedělního oběda, kdy jsem pomáhal se škrábáním brambor zakoupených v síťce. Byly nezvykle bílé, uvnitř zpola černé. Valná část - většina, spolu s nahnilými skončila v koši, zbytek po uvaření se shodoval s bramborami krmnými - bez barvy a chuti.
Podzimní orba patří k již tradičním pracem, a to zvláště tam, kde chceme každoročně dosáhnout pěkné úrody brambor nebo jiné zeleniny, kterou zde pěstujeme. Já jsem letos zoral pole u sousedů, abych jim ulehčil práci, přičemž plocha posloužila pro zajímavé srovnání. Vzal jsem svůj stroj, vybavený převodovkou z roku 1990, určenou pro dvoutakt, osazenou motorem XP-200 a opodál stál současný Global s Hondou GSV 190.
Alternativní způsoby hospodaření propagují bezorebné způsoby zpracování půdy. Na našich středně těžkých až těžkých půdách nepovažuji tyto metody za zcela šťastné. Je to způsob, který je vhodný na velmi lehké půdy, takové se ale u nás nevyskytují. Já mám na mých políčkách půdu středně těžkou a její kvalitu každoročně vylepšuji mohutným organickým hnojením. Mám to štěstí, že soused má krávy a se mnou nadstandardně dobré vztahy. Tak si můžu navozit hnoje kolik potřebuji.
Podle současné terminologie se jedná o udržování tzv.bezplevelného pásu pod ovocnými stromy. Jednodušeji nazváno, je to nakypřená půda pod těmito dřevinami. Jelikož patřím k těm, kteří přebírají ,,řemeslo“ od svých rodičů, i já udržuji tuto půdu pod dřevinami pěkně upravenou.
Rotavátory jsou skvělými pomocníky pro rychlé zpracování půdy v podzimu i na jaře. Vzhledem k tomu, že jsem si práci s oběma typy nových rotačních kypřičů KF už vyzkoušel na vlastní kůži, přináším první zkušenosti.
Z dětství si pamatuji, že u nás v Jizerských horách bylo u každého baráku políčko brambor. Nebyly to žádné lány, ale proužky dlouhé maximálně 50 metrů a široké sotva 10 metrů. Ty kousky ale daly brambory na celý rok. V některých chalupách tahal ruchadlo lidský potah nebo přijel s vedlejší vesnice hospodář s koněm. A sklizeň? Vytáhli se motyky nebo vidle a brambory šly ze země.
Je tady konec prázdnin a to je neklamné znamení, že musíme pomalu myslet na podzimní práce na zahrádkách a malých políčkách. Rád bych vám zde v pár řádkách odvyprávěl, jak to děláme u nás, u Šimáků, na asi 2000 m2.
