Zveřejněno: 1. 5. 2024, autor: Miloš Valenta, přečteno: 2 406✕
Máte rádi brambory? A dobré brambory, kvalitní? A chcete mít svoje vlastní a být tak částečně soběstační a nezávislí? Ukážu vám tedy, jak to praktikuji já.
Já ano, mám moc rád dobré brambory a vše na co se používají. Tak kupříkladu bramborový salát, americké brambory se slupkou, brambory na loupačku s kefírem, bramborák, bramborová kaše, bramborová polévka, brambůrky vyndané ze žhavého popela a spoustu dalších využití v gastronomii. Brambora je základ. Je lehce stravitelná a nutričně bohatá. Obsahuje mimo jiné draslík, fosfor, hořčík a i vitamín C.
My brambory vysazujeme na více plochách a na menším políčku, staráme se o ně a pak s radostí sklízíme. Pravdou je, že to je práce, starost, radost i pot. Nemá cenu počítat domácí pěstování brambor s Varíkem a konečnou sklizeň na peníze, nedopočítáte se….Ale kvalita a radost z vlastních vám to vynahradí.
Naše brambory, které vyprodukujeme, pokryjí i rozdané nepovinné desátky sousedům a uživí naši rodinu až do konce dubna, do kdy jsme schopni brambory udržet ve sklepě. Koncem dubna, nebo začátkem května sázíme a za 90 až 120 dní jsou nové. Takže staré končí, dáváme je sousedovi pro zvířátka a čekáme na další úrodu.
Já rozhodně, než provedu samotnou výsadbu ze všeho nejdříve posekám trávu po krajích políčka. Za prvé to znepříjemním možnému kovaříkovi a za druhé nebudu přece hamtat v lučině. Jsou místa, která pro výsadbu brambor jsou poměrně malá, a i naše políčko není lánů lán. Právě na tyto plochy je pak ideální použití techniky Vari, ta právě pro tyto účely byla vymyšlena. Díky malé velikosti, vhodné hmotnosti stroje, obratnosti v malém prostoru, dostatečné síle, a možnosti využití nářadí naprosto vyhovuje. Kdo obhospodařuje Varíkem rozlehlá políčka, že není vidět konce, toho lituji. Sám mám TZ 4K-14, ale na pěstebních na plochách pracuji s Vari, která, jak říkám „na to sedne“.
Letos v předjaří, po podzimní orbě, kde jsem zapracoval do půdy zelené hnojení a kompost, jsem vpravil do půdy dusíkaté vápno na dezinfekci políčka pomocí rotavátoru. Pak se po dobu nejméně tří týdnů nesmí nic sázet a zem nechat v klidu, kdy dusíkaté vápno začíná pracovat. A protože letos z kraje roku i hojně pršelo, nešlo do políčka stejně vjet. Na to musí být vhodná doba a podmínky, jinak bych si tam nadělal tvrdé hroudy, kterých se člověk pak velice špatně zbavuje, byť by to projel kombinátorem K-720. No a ke všemu mi kořínky od ořechu ucpaly trubky vedoucí pod políčkem na odvod stále tekoucí stružky. Vytáhl jsem odtud kus dlouhý cca jeden metr, úplný spletenec, špunt. Takže u horního kraje mi v tu dobu vyvěral pramen, takové malé vřídlo, který vše ještě více podmáčel. Bylo nutno to okamžitě vykopat a opravit a políčko nechat vyschnout.
Po nápravě jsem si počkal na vhodnou dobu, kdy bylo již možno do terénu vjet a začít s přípravami pro výsadbu. Půda nebyla ani příliš mokrá, ani přeschlá, byla mírně zavlhlá, správné načasování.
Nastává rotavátorování. Já jezdím tak, aby nože rotavátoru byly zcela potopeny v zemi. Používám na Globálu rychlostní stupeň 2 nebo 3, neboli P. Účelem je dostatečně nakypřit hlínu bez hrud, aby se pak dobře dělaly řádky s radličkami.
Nakypřeno máme, nohy se propadají jak do peřiny, tak jdou na řadu radličky na vytvoření řádků. Dávám je na nosič radliček dopředu před kola na vzdálenost od sebe 610 mm tak, aby kola malotraktoru jela v zákrytu. Já pro další odměření vzdálenosti vedlejších řádků používám, jak často slýchám „tu divnou tyč s řetízkem, co to je?“. Tak to je, prosím, pomocný ukazovák, který lze přehodit na nosiči radliček na obě strany a ten řetízek spuštěný k zemi kopíruje řádek již vytvořený, tedy tím nás navádí na správnou vzdálenost, ve které máme jet a tvořit řádky nové. Lze také požívat systém podle pana Šimáka, který doporučuje jet jednou radličkou v řádku již vytvořeném a druhou dělat řádek nový. Je to asi přesnější, ale zase pomalejší.
Tak, řádky mám hotovy a teď mám chvíli na odpočinek, nechávám je vyhřát na sluníčku. Mezitím jsem dal sadbu ze sklepa do stínu ven, aby i sadba si trochu pomalu zvykla. Jo, je čas dát si pivko….Po nějaké době konečně dochází k sázení brambor. Vkládám je do řádků ručně, pokud možno klíčky nahoru. Ptáte se proč ručně? Odpověď je vcelku jednoduchá, nemám sazeč SB-40 a pak ty klíčky. Když se nacpe dost rozklíčená sadba do sazeče a ten klíčky láme, asi to není úplně dobře. Čas na druhé pivko.
Brambory leží odpočaté v řádkách a je čas je zahrnout a vytvořit nad nimi mírný kopeček hlíny. Kopeček není však vždy nutností, někdo je sází „do roviny“. Já dělám hrůbky a přihrnuji je opět radličkami. Ty jedou po vrškách země, tvoří za sebou místo pro kola traktůrku a krásně jemně zasypou uložené brambory.
Tím však pro mě práce ještě nekončí. Zbývá poslední krok výsadby a to zaválcování vršků. Dost lidí tento dost významný krok vynechává buď z neznalosti, nebo nejsou ochotni ručně tahat válec po políčku. Já tedy válec nepoužívám, řádky utahuji a tvaruji rozměrově i výškově „žehličkou“ k Varíku. Zem se utuží nejen shora, ale i po stranách, lépe obejme a přitlačí k bramboru, vzniknou vhodné podmínky pro kapilaritu v řádku. To, že v mém videu je vidět, jak zem částečně přepadává mimo žehličku a bokem je úmyslné, vedle hrobky se tak nahromadí dostatek materiálu pro dalších několik přihrnování, které brambora, jakožto okopanina přímo vyžaduje.
To, co jsem vám dnes tady napsal je návod a rada ode mě, je možné, že s radami odborníků se může v něčem lišit. Ale u mě to tak funguje a dobře.
Stroje a zařízení mě bavily snad od malička. Už jako dítě jsem rozebíral hračky a zkoumal, jak fungují. Vyučil jsem se opravářem zemědělských strojů s maturitou, opravoval bagry a buldozery, traktory, osobní automobily i malou mechanizaci. Několik strojů jsem i navrhl a vyrobil pro sebe, či známé. Zámečničina, mechanismy a stroje jsou dosud mým životním posláním a zároveň i koníčkem, i když dnes již pracuji v jiném oboru.