Zveřejněno: 27. 4. 2023, autor: Miloš Valenta, přečteno: 1 868✕
Situace mě donutila k ráznému rozhodnutí a kroku. Ochránit políčko proti škodné a sobě zachránit úrodu. Vše se záhy dozvíte, jak to probíhalo a proč nakonec stavba vznikla.
Již roky užívám políčko a více, či méně úspěšně na něm sklízím úrodu vlastnoručně pěstovaných svých brambor za pomoci malé zemědělské techniky Vari. Ta se totiž na tuto plochu jevila jako nejlepší volba pro hospodaření.
Loni jsem zasadil do řádků oblíbenou sadbu brambor a po čase po přihrnutí se těšil pěknému vzrůstu šťavnaté zelené natě. Vše rostlo a vypadalo to na hojný rok…..A náhle, po čtrnácti dnech, co jsem na chatě nebyl, šok! Totální zvrat, otřes. Nať i s částečně zakořeněnými brambůrkami vytahaná ven, místy zcela sežraná. Podle stop kopýtek zanechaných na místě činu jsem nakonec odhalil, že nezvaným hostem byla srna. To se i posléze potvrdilo, neboť jsem jí tam zahlédl za bílého dne, klidně beze strachu se pasoucí. Po zahnání se v klídku vrátila navečer se dožrat. To víte, mě to taky slušně dožralo!
Tehdy pro mě nastal boj se zvěří. Snažil jsem se marně částečně zahradit přístup k políčku, ovšem tak, že bych to překročil i já. A srna je koza, skokan. Marnost. Zkusil jsem rozházet po okolí lidské vlasy a nechal tam několikrát vymočit a vykonat potřebu oba psy. Totálně bez účinku, opět byla spasena další část políčka. Zakoupil jsem tedy doporučovaný odpuzovač divoké zvěře, páchnoucí kapalinu jako zdechlý medvěd nalil na kuchyňské houbičky a pravidelně rozmístil do výšky po okolí. Můžu zodpovědně prohlásit, že mou srnu to nikterak neodpuzovalo, ale naopak dokonale mou manželku, protože jsem se nechtěně tím smradem potřísnil na ruce. V tu dobu už moje srnka dostala ode mě jméno, stala se takovým nezvaným domácím mazlíkem, součástí mého života. Nikitka, brutální Nikita. Tady jsem boj prohrál a z políčka již zmizela skoro všechna nať. Nevzdal jsem to a zkusil jeden pokus. Znova jsem to projel rotavátorem a vytvořil nové řádky. Vsadil do nich zbylé brambory ze sklepa. Natahal palety, jimi obehnal políčko, natřel je vyjetým motorovým olejem, rozmístil smradlavý odpuzovač zvěře v hojném počtu do mnoha míst. Chvíli byl klid a já se zaradoval. Mé vítězství nad hloupou lesní zvěřinou. Předčasně….Jakmile vyrostla nať do velikosti tak akorát do srnčí huby, byl okus obnoven a políčko spaseno – spíše spásnuto, abyste tomu dobře porozuměli. Takže loni po dvou výsadbách se úroda rovnala nule, po vší snaze srnku odehnat.
Úkol pro letošní rok byl tedy zcela jasný. Oplocenka! Zakoupil jsem lesácké pletivo proti lesní zvěři včetně srny, takové, jako se používá pro ochranu lesních školek. Sehnal a přivezl si pár kulatin a spodní část, co přijde do země, opálil. No a teď zbývá nadělat hromadu děr, do kterých kůly usadím.
Nabízela se mi možnost a já si se svolením Vari u nich zapůjčil půdní vrták, PV-150. Dokonce jsem dostal „fungláka“, ještě nesložený. Zároveň jej mohu otestovat pro tento článek (bez toho by vlastně ani nebyl) a přiblížit vám práci s ním, dle svých poznatků. Proto se zde trochu pozastavím a o půdním vrtáku se podrobněji rozepíšu.
K čemu slouží půdní vrták? Jak název již napovídá k vyvrtání díry v zemi. Je potřeba zvážit a zamyslet se, kolik toho chceme vyvrtat, v jakém terénu a hlavně kvalitě půdy. Skálu pod pár centimetry země nevyvrtáte. Také, zda lze v určeném místě vrt provést, a zda tam nevede potrubí, elektrika, plyn, nebo jiné nečekané překvapení. Je potřeba si také uvědomit, že pro dvě díry si asi nebudeme půjčovat vrták, nebo ho pořizovat a snazší bude díry udělat ručně. Jiná situace je, pokud máte sad, les, zahradnictví, nebo vrták zakoupíte jako firma starající se o zeleň.
Vari prodává jak samotný vrtací agregát a k němu je možno si dokoupit vrták dle potřeby z velikostí 80,100,150,250 mm na průměru, nebo rovnou celou sadu doplněnou o všechny vrtáky. K vrtákům průměru 150 a 250 se navíc vkládá tlumicí pružina ve spojení.
Půdní vrták Vari je osazen čtyřtaktním benzinovým motorem Vari XP o obsahu 141 cm3, sile 4 HP a vložkou válce. Je sice těžší proti dvoutaktním motorům, ale jeho krouticí moment žádný z dvoutaktních nenahradí. Filtrace nasávaného vzduchu je řešena vloženým molitanovým kroužkem. Ovládání má otočný spínač start/stop na desce a na levé rukojeti malou plynovou páčku. Otáčky výstupní hřídele pro přidělání vrtáků jsou převodovkou redukovány 16:1. Váha půdního vrtáku bez volitelných vrtáků činí 17 kg. Palivová nádrž je na 0,75 litru, motorového oleje se dává 0,6 litru. Já doporučuji, pokud jste s vrtákem ještě nepracovali se s ním seznámit, popřípadě vyzkoušet, nechat si poradit od lidí, co s ním pracovali, nebo alespoň důkladně přečíst návod k obsluze. Protože je motor čtyřtaktní, je nutné dodržet daná pravidla pro čtyřtakty s odstavením stroje po práci, nakloněním na správnou stranu a polohováním pro převoz. Velice důležité je vědět, co udělat, když se vrták zachytí o kámen, nebo silný kořen ve vrtané díře. K tomu účelu jsou na vrtáku vylepeny varovné piktogramy.
Ještě doplním něco k vrtákům. Jejich tvar je proveden důmyslně, není to jen spirála navařená na trubce, s tím byste toho moc nevyvrtali. Spirála je u špičky hustší a pak teprve se vzdálenost rozestupuje od sebe. To má za následek, že k ukrajování země zprvu dochází pomaleji a pak se v delší části rozdrobí a načechrá a jde lépe vyndat ven. Kdyby tomu tak nebylo, taháte s váhou celého osazeného půdního vrtáku i špunt udusané zeminy namotané mezi závity.
Takže abych nějak kloudně dokončil článek a dospěl k závěru (nějak jsem to tentokrát natáhnul). Vytvořil jsem pomocí PV-150 spoustu děr v zemi pro usazení kulatin. Mohu prohlásit, že mi velice pomohl a poradil si hravě i s kořeny od pámelníků, které rostly podél ohrazení, prostě je roztrhal. Jen kámen, o který vrták zachytil, nezvládnul a já se do rozpojení motoru od spojky proběhl indiánským klusem půlkolečko podél vrtané díry. Ovšem s tím je potřeba počítat, je to točivý stroj a je nutno dávat zvýšený pozor. Nakonec ohrazenka vyrostla v plné kráse, včetně dvou vyndavacích vrátek pro průjezd zahradního traktůrku.
Tak jsem připraven a uvidí se, kdo nakonec v tom boji zvítězí. Nikitu nepodceňuji, je chytrá, a snad si nepozve na hody kamaráda čuníka. Toho ten plot nezastaví. Teď jen zbývá čekat na výsledek úmorné práce, kdo nakonec zůstane stát s otevřenou pusou, jestli srna, nebo já. Letos bych opět rád vypěstoval chutné vlastní brambory a stal se „bramborově nezávislý“. Tak mi držte palce, prosím….
Stroje a zařízení mě bavily snad od malička. Už jako dítě jsem rozebíral hračky a zkoumal, jak fungují. Vyučil jsem se opravářem zemědělských strojů s maturitou, opravoval bagry a buldozery, traktory, osobní automobily i malou mechanizaci. Několik strojů jsem i navrhl a vyrobil pro sebe, či známé. Zámečničina, mechanismy a stroje jsou dosud mým životním posláním a zároveň i koníčkem, i když dnes již pracuji v jiném oboru.