Tak a mám zoráno. Je to neuvěřitelné, ale mám za sebou 45 let podzimní orby nejdřív s Terrou a později s Vari. Nejsem nostalgický, ale trochu vzpomínání neuškodí. Začínal jsem s Terrou, převodovkou T-20 a dvoutaktním motorem. Na naší těžké horské půdě to nebyla žádná sláva, na dvoutakt to bylo moc. Motor se dusil a bez mé fyzické pomoci bych nezoral.
V předešlém příspěvku na blogu jsem připomněl pasivní kultivátor. Současně jsem si uvědomil, že dalším, bezdůvodně opomíjeným pasivním nářadím Vari systému je pasivní plečka. Určitě by se u mnohých našla rámečková plečka, s názvem Martínkova. Ano, jednoduché a geniální nářadí. Rámeček plevel podřízne a ten během krátké doby usychá. Po pravdě, je to ale docela makačka. Stejnou práci a bez dřiny udělá pasivní plečka.
Tak mám dojem, že se s rotavátory nebo rotačními kypřiči roztrhl pytel. A to jsem je viděl prodávat i v potravinovém marketu. Pravdou je, že dobrá polovina by se mohla pyšnit označením šidítko, ale o zpracování půdy nemůže být řeč.
Pokud zakládáme nové pole z louky, jsou nejvhodnější plodinou pro první pěstování brambory. Využijí organický materiál z rozkládajících se drnů, přispívají k zúrodnění půdy a díky kultivačním zásahům i k odplevelení.
Vždy mě těší, když se objevují noví a noví pěstitelé. Jsou to ti nadšenci, kteří si koupili, zdědili nebo prostě mají kus pozemku, na kterém momentálně roste jen tráva a oni mají odhodlání vytvořit si políčko a zasadit své první brambory a zeleninu. Je také plno nás letitých pěstitelů, kteří svoji ornou půdu ještě rozšiřují.
Organické hnojení ničím nenahradíš. Toto staré rčení platí a bude vždy platit. Právě při podzimní orbě je ten pravý čas pro zapravení organického materiálu do půdy. Ať již máme to štěstí, že máme k dispozici hnůj nebo zaoráváme zelené hnojení.
Pokud chcete vysít semínka na políčku a nemáte toho lánů lán, tak vám předkládám svou novinku pro Vari. Pro vaši výsadbu zeleného hnojení, nebo setí určeného druhu na jaře.
„Brambory mírně naklíčené postupně vystavujeme teplotě okolí a posléze klademe do vyhřátých, předem vytvořených řádků. Pak je radličkami zahrnujeme a nakonec vzniklé hrůbky přejedeme ručním válcem“….cože? Ručním válcem? Já tedy ne, mám přece Vari!
Je konec prosince roku 2020. Sedím nad laptopem a přejímám. Co vše bylo před rokem jinak. Co vše jsme brali automaticky, co pro nás bylo minimálně vzácné a teď to nemáme. V zimním období, jako máme teď, kdy je více bláta, než památky po sněhu je to o to těžší srovnat se se složitostí doby. Ale přece jen je ve mně jiskřička naděje a těšení se na tu pravou zimu, kterou známe z ladových obrázků a pak zase na jaro, až vše pokvete, půda začne vysychat...
