Zveřejněno: 23. 5. 2024, autor: Zbyněk Spěšný, přečteno: 1 421✕
Už nějaký čas jsem měl v hlavě nápad. Je hezké, že jsme již soběstační, co se zeleniny týče. Ale co kdybych naši soběstačnost malinko pozvedl? Od doby co hospodaříme v zelenině mi nejde z mysli i jiný zdroj potravin. A ne zrovna náročný na „provoz“. Myslím tím slepice.
Loni jsem si slíbil, že letos je pořídíme. A jak jsem řekl, tak se hned z jara stalo. Obětovali jsme naše nejmenší a nejhůře přístupné políčko a já se jej jal připravit, coby výběh pro naše budoucí hejno nosnic. Jelikož jsem jej na podzim po sklizni zoral, tak jsem musel nejprve zkultivovat půdu a pak uválet, bychom měli rovnou plochu pro stavbu kurníku. Ten jsem z nedostatku času pro stavbu a co nejranějšího dodání slepic objednal prefabrikovaný a pod něj zhotovil pomocí 3D tištěných profilů masivní základnu, na kterou jsem kurník připevnil taktéž tištěnými profily. Kurník bychom měli. Ale moc se nám nelíbí, že by měl stát jen tak na udusané hlíně. Už tak bude dost, když z výběhu slepice udělají hliněnou plochu. Tak jim to aspoň malinko vylepšíme. Jak? Čeká nás přece jarní řez a my máme doma skvělé Rapido a k tomu mám vlek přestavěný na kontejnerový systém. Takže stačí pár chvilek a já už natahuji plnou korbu štěpky, kterou naplnilo Rapido na zemi, na vlek a za dalších pár chvilek už couvám do slepičího výběhu a vyklápím tu vyvoněnou štěpku a slepice, a my už vůbec, nemusí ťapat v blátě, když zaprší.
Jedno domácí políčko bychom měli obstarané ( a jak to vypadá na dalších pár let) , tak se musíme věnovat druhému, na které je potřeba zapravit materiál ze dvou velkých komposterů. Nejprve musím rozbít zbylé hroudy po podzimní orbě pomocí radličkového kypřiče a pak už zapravit kompost. K tomu mi pomůže moje drahá žena, která vybere a rozvozí materiál po políčku a já jej pomocí kombinátoru lehce zapravím do půdy. A nebyl bych to já, abych stále nezkoušel nové věci. Poněvadž toto jsme díky slepičkám přišli o jedno malé políčko doma a pole, kde jsme poslední 4 roky pěstovali zeleninu a okopaniny, jsme opustili, dohodli jsme si pole jiné, větší. Jak jste mohli číst v mém minulém příspěvku, kdy jsme na něj sadili těsně před zimou česnek. A jelikož je to už opravdu pole, dumal jsem dumal…. To je kroků…
A na letošek jsem si tedy pořídil pomocníka. Nosič nářadí AV-3. Přece všechny polní práce s pasivním nářadím neodchodím jako mezek. Zbyňku, už nejsi nejmladší, nohy máš taky jen jedny a ne zrovna nejzdravější (a taky potřebuješ ještě síly na kolo, že jo?), zkus si nějak pomoci, abys toho tolik nenachodil.
A VARI má ve svém portfoliu tento úžasný nosič nářadí. A co vám budu povídat. Ačkoli je to „jen“ náprava se sedačkou a mechanismem na zvedání nářadí, má to už daleko, daleko blíže k velké technice. Přece jen nářadí si můžete nastavit doma na rovině a na poli už jen zvedáte a spouštíte a máte jistotu stejné hloubky obdělání půdy, ani ten nejtěžší nástroj (Kombinátor K-720 s 2x 5kg závažími – celkem tedy 40 kg) jsem neměl problém po odjištění zvednout do přepravní polohy při pojíždění mimo pole. Výškově a podélně nastavitelný závěs dovoluje také maximální možné nastavení každého nářadí, jak je každému libo.
A tak jsem se jal „ÁVéčko“, jak mu doma familiérně říkáme, vyzkoušet už na malém políčku doma, právě při zapravení kompostu. No co vám budu sáhodlouze popisovat. Zamknout polní rychlosti a pak už jen na začátku líchy zařadit jedna, spustit vercajk, plnej. Na konci líchy zvednout vercajk, zařadit zpátečku a plnej zpět na druhou líchu (na mém domácím políčku se otáčet nedává smysl, proto nacouvávám) a pořád dokola. Nejlepší na tom je, že jen sedíte, „nic neděláte“ a ono se to dělá samo. Nadšení veliké. Už abych byl na velkém poli.
Na velkém poli mě nejprve čeká rozbití podzimní orby trávníku, kterou prováděl větší malotraktor. A to bohužel neprovedu jinak, než pomocí rotavátoru. Tedy. Píšu bohužel. Ale vlastně bohudík. Co já bych bez mého KUKu dělal. Jenže ÁVéčko mi malinko posunulo vnímání. Jak s tím musím chodit, je to dřina. Ale zase s pomocí mé úžasné ženy jsme společnými silami celé pole zkultivovali do stavu takového, že už se dalo obdělávat pasivními nástroji. I přesto, že jsme na to byli dva, měli jsme toho, jak se hezky česky říká „plné brusle“.
Další věc, která nás ještě doma na jaře čekala, než začnou ty opravdové polní práce, bylo prořezat a omladit trávník po zimě. Však víte. Není to nic, co by VARI nezvládla. S přestavbovou sadou rotační plečky na vertikutátor byla přestavěno během pár chvil, zatímco žena posekala trávu. Ten krásně posečený trávník jsem jí zase já spravil noži vertikutátoru, jak se u nás na Moravě říká: „Zrychtoval sem to, jak prasa pytel šrotu“. Naštěstí toto děláme už po moclikáté a oba víme, že tak je to správně a tak to má byt, tak jsme se nevyděsili a žena jen posbírala vyčesanou a vyřezanou stařinu z trávníku. Díky dvojitému noži sekačka sála jak dvoudenní tele a za chvíli byl trávník zase čistý a připraven k pohnojení. Rozmetadlem jsem jen rozhodil hnojivo a doma bychom měli pro nějaký krátký čas zatím hotovo a může se na pole. Konečně. Na poleeee!
Na poli byly hroudy pěkně rozbité. Ale přesto ještě nebylo zdaleka dokonalé. Travní drny chtěly vyvláčet a pole srovnat. Bylo to takové vlnobití. Ale vždyť to je přesně to, na co já se tolik těšil. Jelikož nedisponuji smykem, připevnil jsem bránám laťku, brány jsem upnul do ÁVéčka a šlo se vláčet. Člověk vláčí a vláčí a vláčí a najednou kouká dvě hodiny pryč, benzín pryč a on by pořád vláčel. Je to pohoda, vozit se a u toho pracovat. Dnes by bylo hotovo. Zítra nastoupí druhý level rovnání pole.
Další den jsem namísto bran zapojil do nosiče nářadí kombinátor, nastavil jej na hloubku 7 cm a jel zase k poli. I toto na AV-3 miluju. Prostě si člověk doma nastaví stroj, nářadí, seřídí, zatíží… A pak už jen přijede k poli, spustí závěs s nářadím a pracuje. A tak jsem další odpoledne strávil kultivováním a rovnáním vyvláčeného pole. A musím říci, že dnes bych neřekl, že naše pole je to stejné pole, které jsme měli v březnu. Opravdu klobouk dolů, před nářadím od VARI. Není lehké. A právě v tom je jeho síla. Na poli člověk hmotnost neošidí. I traktor jsem si při polních pracích zatížil co nejvíce jsem mohl. A to 1x 33kg závaží a k němu 5x 5kg závaží. A díky této hmotnosti a novým, na podzim kupovaným pneu se VARI i do kopce na poli vyvezla bez boje i s kombinátorem, nosičem nářadí a mou maličkostí o celkové hmotnosti celé soupravy bezmála 390 kg! A to už je panečku co říct pro malotraktor s přední hnanou nápravou.
Tak a my máme slepičky už ubytované, foliovník na místě zatím nezakrytý, trávník prořezaný a pole srovnané. A příště už by nás mohly čekat další jarní milé kratochvíle. A třeba s bramborami? Ale na tak velké pole a sadit ručně? No…. Uvidíme.
Na podzim roku 2018 jsem si pořídil sestavu VARI Global IV s motorem XP-200, vozíkem ANV-380 a přídavným závažím 33kg a 2x 5kg. Začal jsem okamžitě studovat všechny oblasti a stránky a hltat informace a vymýšlet, jak mi můj Varik může ještě pomoci. Tak se mi strojní park rozrostl o oboustranný pluh PO18, rotavátor KUK s radličkou, kultivátor AKY, vnitřní závaží kol, hřebové brány a po domácku vyrobený tlačený vozík. VARI se rychle stalo každodenním pomocníkem.