Kupovat nebo pěstovat? No přece brambory!

Zveřejněno: 30. 5. 2023, autor: Zbyněk  Spěšný, přečteno: 1 467✕

Na jaře léta páně 2019, když jsem tak hezky připravil naše první políčko na zeleninu mi zase začalo vrtat hlavou. Odevšad slyšíme, jak bylo loni sucho a jak bude málo české zeleniny a brambor. A když už budou, tak budou z dovozu, nejlépe od severních sousedů. Nedávno jsem zboural starý už nevyužívaný zchátralý kurník, který už léta nesloužil svému účelu. Jen jsem tam sekal trávu a kopřivy, jimiž celý kousek pozemku pravidelně zarůstá. Proč ten kousek půdy, asi 24 metrů čtverečních nevyužít prospěšně pro Spěšné (slovní hříčka J ) a proč nemít svoje brambory? Na tom přece nic není. Nějaké brambory z loňska nám ve sklepě ještě zbyly, co jsme nestačili spotřebovat, tak proč by měly skončit v kompostu, když je můžeme rozmnožit. Nebo se o to aspoň pokusit. 

Jsem muž činu (žena by se mnou možná nesouhlasila :-) ) a tak jsem se pustil do práce. Na pozemku byl i starý kompost, na který se vyhazoval bioodpad z kuchyně pro slepice a teď už byl hezky rozleželý a rozložený, tak ho jen roztahat po celé ploše. K tomu mi pomohou mé samodomo brány. No nakonec se ukázalo, že samovýroba, když nejsou vhodné materiály vždy nemusí být dobré řešení. Chyba se projevila v měkkosti materiálu použitého k připojení do nastavovacího tělesa. Závěs se mi kroutil a ohýbal a tak nějak kompost brány sice roztahaly, ale rozhodně to není na chlubení. Pravda VARI nemá drahé příslušenství a brány už vůbec, tak se poohlédnu po originálních přímo od výrobce. Přece jen tam nebudou mít použitou konstrukční „jedenáctku“ ocel, ale něco zdaleka pevnějšího.

Ale abych se vrátil zpět k zemským jablíčkům. Když jsem vše jakžtakž roztahal, tak přišel na řadu můj obracák PO-18. To byla lopota. Za dlouhá léta bylo v půdě naneseno snad několik tun kamení a cihel, když se dříve ve slepičím výběhu „dláždily“ cestičky, aby se na podzim nemuselo čvachtat v blátě.  No co to dělalo s pluhem si asi dovedete představit. Byla to fuška udržet ve stopě, ale tak nějak jsem zoral. Věřím, že příští rok už to bude přece jen lepší. Přece tam toho kamení nemůže být už tolik. 

Když jsem zoral, přišel na řadu rotavátor KUK-96. A to byla teprve práce. Krásně lehce se ponořil do půdy a jak ji čechral, tak ji čechral. Moje manželka, v onen čas coby fotografka si také vyzkoušela práci s rotavátorem. Moc se jí to líbilo. Zvládne to i něžná žena. VARI je prostě pro každého. Půda byla krásně kyprá, nadýchaná, že by si měl člověk chuť v půdě porochnit.

Odolal jsem pokušení a jal se připravovat řádky. Zatím bohužel nemám nosič s hrobkovacími radličkami, tak jsme práci museli oddřít holýma rukama. Pak ještě zahrnout a bude hotovo. „Ale příští rok už to rukama dělat nebudu!“ prohlásil jsem. Přes zimu pořídím nářadí. Když máme Varika, který má tak rád práci na zahrádce, tak proč by nám nepomohl i tady. Snad už příští rok bude vše lehčí. Jak orba, tak sázení, proorávání a poté vyorávání. Vari na vše má skvělé nářadí, které nestojí majlant, tak proč si práci neulehčit a hlavně nezpříjemnit? Nemyslíte? Ještě umyjeme nářadí, ať nejsme za sedláky čuňata. A hlavně si toho nářadí vážíme. 

A teď už jen čekat na sklizeň. Jestli platí heslo: „Čim hlópjéši sedlák, tym věči erteple!“, tak si myslím, že můžeme čekat velkou úrodu. :-)

A jak to tehdy v roce jedna, když počítám naše zemědělčení dopadlo? Úroda byla nad očekávání. Na podzim jsme vybrali krásné 4 přepravky brambor. Když člověk uváží, že nedal ani korunu za sadbové brambory a zúrodnil prakticky úhor, tak je to přece nádhera. 

A taky jak jsem na jaře prohlásil, tak jsem na podzim udělal. Udělal jsem si předčasného Ježíška a ke konci listopadu u nás zastavila dodávka VARI a dovezla vše potřebné nejen pro pěstování brambor, ale i k naší další zemědělské expanzi. 

Už jsou to roky a každý kus železa, který jsme tehdy pořídili si na sebe už vydělal a vydělávat bude po další dlooouhé roky dál. 

A o tom to je. Být soběstačný. S VARI to fakt jde. 

Děkujeme za Váš hlas. Řekněte o článku svým přátelům na Facebooku.

Související fotografie