Zveřejněno: 4. 9. 2017, autor: Miloš Valenta, přečteno: 3 801✕
Bramborová nať v řádcích na políčku zhnědla a zaschla a to je právě ten čas, kdy nastane očekávaná sklizeň brambor.
Posledních čtrnáct dní v srpnu jsme trávili svou dovolenou na chatě. Ne, že by u moře nebylo také hezky, ale na pláži těžko poorám a vézt s sebou do zahraničí Vari, nářadí, svářečku a rozbrušovačku by se zdálo přinejmenším dost podivné. Já si prostě více odpočinu při práci na políčku, zahrádce a v dílničce a ještě z toho mám radost a duševní odpočinek. Nehledě na to, že pohyb na čerstvém vzduchu mi také prospěje. Je to krásné během roku sledovat, jak vše roste a nyní mohu sklízet to, co jsme zasadili. Nejen brambory, ale také zeleninu a chmel – vařím si totiž doma pivečko.
Samozřejmě slýchám názor, že dřít se na poli a zahradě je nesmysl a v dnešní době lze nasednout do auta a zajet na nákup, kde si vše koupím. Ale – pokud si doma vypěstujete třeba rajská jablíčka, zjistíte, že mohou existovat také červená a mají úplně jinou a perfektní chuť! A dřina? S mechanizací opravdu ne, to je radost bez potu. Vše, co si doma vypěstujete je prostě jiné – lepší. A platí to i u zmiňovaných brambor. Rozdíl? Hlavně chuť a kvalita. Nejsou chemicky ošetřované, já pouze dělám na podzim zelené hnojení s kompostem, či hnojem. Přesně tak, jak to dělali naši dědové. Až na to, že pluh už netahá kravka, ale skvělá mechanizace od Vari. Ta dokáže půdu připravit tak, že ji máte jemnou jak na záhonku díky rotavátoru, který odvede perfektní práci.
Před vyoráním brambor jsem nejprve pomocí Tajfunu zmulčoval plochu podél políčka, naložil na vozík zbytky nati a také poslední plevel z řádků a odvezl. Na Vari nasadil vyorávací radličku a pustil se do sklizně. Byla letos opět bohatá. Z jednoho kila sadbových brambor jsem sklidil deset kilo. Pro rodiče pěstuji červené Rozáry a žluté Deli, pro sebe Belanu. Letos jsme celkem sklidili 400 kg vynikajících brambor.
S vyoráním samozřejmě vydatně pomáhal i pes Scotty, osobně vyhrabal čtvrt řádku a při dosoušení brambor v lískách je důležitě hlídal proti odcizení.
Během dovolené jsem navštívil i výstavu strojů v Českých Budějovicích Zemi Živitelku a samozřejmě jako první stánek Vari, kde se pan Špaček trpělivě věnoval návštěvníkům. A zájem o techniku byl enormní. Tímto jej zdravím.
Stroje a zařízení mě bavily snad od malička. Už jako dítě jsem rozebíral hračky a zkoumal, jak fungují. Vyučil jsem se opravářem zemědělských strojů s maturitou, opravoval bagry a buldozery, traktory, osobní automobily i malou mechanizaci. Několik strojů jsem i navrhl a vyrobil pro sebe, či známé. Zámečničina, mechanismy a stroje jsou dosud mým životním posláním a zároveň i koníčkem, i když dnes již pracuji v jiném oboru.