Zveřejněno: 29. 8. 2024, autor: Zbyněk Spěšný, přečteno: 1 066✕
Prázdniny se nám nezadržitelně chýlí ke konci. Obilí z polí zmizelo stejně jako sláma slisovaná do úhledných balíků. Nám menším sedlákům začíná taktéž období sklizní. Česnek už je dávno venku, rané brambory taktéž a nyní přicházejí na řadu polorané odrůdy, cibule, cukety a podobně. Na poli nám zůstanou již jen dýně a krmná řepa.
Nač krmnou řepu? V zimě bude nastrouhaná sloužit jako zdroj vitamínů pro naše dvě hejna drůbeže. Ptáte se jaká dvě hejna, když už nějakou dobu zde píšu, jak jsem spokojen s chovem slepic? Teď se totiž vrátím ke konci minulého článku. Ten krásný nepřítel slimáků, o kterém jsem se zmiňoval na konci minulého článku se jmenuje Indický běžec. Je to plemeno kachny, které se poslední dobou rozšířilo hlavně díky přemnožení slimáků a plzáků na našich zahradách. Nesmíme však také opomenout to, že je to nosné plemeno. Jejich vejce jsou vetší, tučnější s velkým žloutkem a jsou výborné do kuchyně na pečení a podobně.
Takže k nám jedno nedělní odpoledně přistálo hejno kaček a s nimi i kohoutek plemene Plymuthky – Rudla. Jak jsem jej pojmenoval. Na kačky jsme byli připraveni a měly již napuštěné nádrže na vodu a pohledný kachník. Rudla se vměstnal se slepicemi do kurníku, ale já věděl, že to není na dlouho, což se mi potvrdilo záhy, jak začal Rudla dorůstat. Ačkoli byl výrazně mladší jak věkově, tak „služebně“ u nás na dvorku, tak si začal prosazovat svou dominanci a starší Dominantky mu to nechtěly dát lacino. Takže v kurníku to někdy znělo jako v pračce při máchání. Nic naplat, musím postavit větší kurník. Několik odpolední vymýšlení, kreslení, nakupování a stavění a kurník byl na světě a dokonce jsem si jej zautomatizoval, co se dvířek týká a ještě na zelenou solární energii. Takže ráno nemusím vstávat se slepicemi. Sluníčko je pustí namísto mě a večer je zase po setmění zavře. Holt 21. století přišlo i do našeho hospodářství.
Abychom ukončili povídání o drůbeži, mohu jen jednou větou potvrdit: Nemáme na zahradě žádné viditelné slimáky od doby, co nám zahradou korzuje 7 kachen. A nebojte záhonky, keře a zeleninu nechávají na pokoji.
O zvířata tedy máme postaráno, teď musíme máknout, abychom stihli agrotechnické termíny na našem poli. Bramborám už začala schnout nať a česneku se naopak narovnaly květy na kontrolních rostlinách. To značilo jediné. Hybaj sedláku na pole a připravit na sklizeň. Ačkoli jsme letos častěji než minulé roky proplečkovávali česnek, cibuli i řepu, asi z důvodu toho, že moje současné pole sloužila dříve jako koňská pastvina a bylo zde mnoho trusu obsahujícího semena všeho možného plevele, měli jsme před sklizní česnek i cibuli nekovatelně zaplevelenou. Co naplat. Jsme BIO sedláci (zatím skutečně, protože nestříkáme ani v noci) a musíme se s tím poprat. Vzal jsem tedy vyžínač od EGO s trojzubým nožem (kde jsem k EGO nářadí přišel a více o něm v dalším článku), ženu psa a rýč a vyrazili jsme na pole. Zatímco já stínal uschlé natě brambor, žena vyrývala česnek a ukládala do vleku. Z počátku jsme byli zklamaní, ale nakonec úroda česneku byla na všechnu tu hrůzu na poli vcelku ucházející a my mohli nabídnout česnek i po rodině a přátelích. Takže se ve výsledku splnilo to, proč jsme tolik sadili. Aby se nám vrátili alespoň vstupy do sadby a nějaké prostředky na údržbu a pohon strojů.
„Konečně dovolená!“, řekli jsme si. Ačkoli jsme tušili, že letos se budeme asi těšit na její konec, jelikož dovolená 2024 neslibovala odpočinek. Naopak. Pole volalo po sklizni brambor a hromada bukového dřeva za zahradou po pořezání, poštípání a urovnání. Pravda, letos nás hodně zdrželo zřizování slepic, kachen spojené s výběhy, obydlími a vše okolo a také výměna plotu okolo našeho pozemku. Proto máme dovolenou, jakou máme.
První dovolenkové pondělí jsem tedy naložil na vlek kyblíky, hromadu pití pro nás i pro našeho čtyřnohého pomocníka a odvezl k poli kontejner (rozuměj korbu vleku ANV-380), kde jsem jej složil na zem a vrátil se domů pro nosič nářadí AV-3 s radličkou pro vyorávání brambor.
Mohu zodpovědně říci, že jsem vsedě vyorával poprvé a čekal jsem cokoli, jen toto ne. Čekal jsem, že traktor bude hrabat, že nic nepůjde vyorat, že se budu dřít... Ovšem VARI mě vyvedlo z omylu. Tak jak mě na jaře bavilo sázení brambor se sazečem, o to vím mě asi bavilo teď v létě jejich vyorávání. Na předek Varinky jsem samozřejmě nasadil 33 kg závaží, k němu ještě přidal 5 kusů 5 kg srdíček, aby byla pořádná trakce a o ostatní se pak už postarala do pneumatik BKT obutá Varinka. Je to tank. Beze srandy. Nahoru dolů po poli prostě jela. Žádný kompromis. A genialita AV-3 spočívá hlavně v tom, že jsem si doma na zahradě nastavil pracovní hloublu a záklon radličky a na poli již pak jen radličku spouštěl a zvedal pákou z místa obsluhy. Bez sesedání. Upřímně, už bych to v rukou držet nechtěl. 14 řádků po nějakých 25 metrech… To bych měl večer ruce jako šimpanz.
Další dny pak patřily úklidu pole po sklizni a jeho přípravou na podzimní orbu. Nejprve jsem vyvláčel všechny rostlinné zbytky z pole pryč, odvozil je do bioodpadu, a poté rozmetadlem zasel, branami zapravil a válcem uválel semena zeleného hnojení, které jsem letos zvolil v kombinaci horčice:řepka – 2:1. Po sklizních už jen zbývalo provést pořádnou očistu strojů a příslušenství a chystat se na druhý týden dovolené ve znamení palivového dřeva. Ale o tom zase příště.
No a jak shrnout naše bramborové sedlačení? Na jaře jsme zasadili 60 kg polorané odrůdy Laura a teď jsme vyorali téměř 600 kg brambor. Tudíž jsme spokojeni a máme další BIO potraviny nejen pro nás, ale právě i pro spokojenou rodinu a přátele, kteří nám právě na oplátku pomohou s náklady na posezónní údržbu strojů. A o tom to celé je. Nejen pro sebe, ale moci nabídnout kvalitní potraviny i svému okolí a za odměnu za tu práci bude to, že se Vám vynulují náklady na provoz strojů. A to má smysl. A tím dostává věta „Buďte soběstační, s VARI!“ , úplně nový význam.
Na podzim roku 2018 jsem si pořídil sestavu VARI Global IV s motorem XP-200, vozíkem ANV-380 a přídavným závažím 33kg a 2x 5kg. Začal jsem okamžitě studovat všechny oblasti a stránky a hltat informace a vymýšlet, jak mi můj Varik může ještě pomoci. Tak se mi strojní park rozrostl o oboustranný pluh PO18, rotavátor KUK s radličkou, kultivátor AKY, vnitřní závaží kol, hřebové brány a po domácku vyrobený tlačený vozík. VARI se rychle stalo každodenním pomocníkem.