Zveřejněno: 29. 8. 2022, autor: Miloš Valenta, přečteno: 3 195✕
F-52. Asi nevíte, co to vlastně je? Je to hybrid, výsledek mé práce, jehož základem je Tajfun 52, kterého jsem úspěšně překopal.
Mám Tajfun již pár let a občas s ním mulčuji v nerovném terénu, přibližně tak dvakrát do roka, na několika úsecích. V místech, kde Tajfun je žádoucí a nezbytný pro likvidaci nejen stařiny a přerostlé trávy, ale také pro zpracování zeleného hnojení na dvou malých políčkách. Avšak pár věcí jsem na něm musel vylepšit. První, co překáželo při práci, byla žebra, nebo chcete-li hřeben, vepředu pod krytem. Kvůli názvu mulčovač a bezpečnosti tam musela být montována, ale výhra to tedy moc nebyla. Při vyšší trávě, nebo hustém porostu a i při mulčování vzrostlého zeleného hnojení, žebra spíše překážela, porost to nestačilo někdy pobrat a vpravit pod nůž a hrnulo to materiál před sebou, čímž se to ještě mnohdy zhoršovalo. Pak nezbylo, než Tajfun přes kolečka přizvednout, najet nad hromadu a domulčovat bez pojezdu vpřed. Na malé a normální trávě se to nestávalo. Ale já potřeboval zpracovávat mnohem více hmoty a proto, jako první zásah, co jsem udělal, bylo po vzoru článku Ondry Vrzala, odebrání předních žeber tak, aby tam šly kdykoliv pomocí šroubů vrátit zpět. A rapidně se to zlepšilo. Ale já byl ještě náročnější a chtěl „dovychytat“ sebemenší detaily do dokonalosti. Otevřený vstup ideál, ale lítalo to dopředu do velké vzdálenosti a ne k zemi. Takže jsem řešil jakousi clonu výletu, která to bude srážet. Začal jsem s Tajfunem laborovat. Velkou inspirací mi byl originál F 700 Hydro Hurricane, nezmar mezi mulčovači.
S Tajfunem jsem celkem zápasil při mulčování zeleného hnojení, protože splazy se jízdou bořily do měkké vlhké půdy tak, že nůž mnohdy začínal brát i zem. O zatočení na konci políčka ani nemluvím, jelo to rovně jak tramvaj po kolejích a bez přizvednutí bych se neotočil. Takže splazy šly z krytu pryč a uložit, vepředu jsem našrouboval plech ohnutý do nedotaženého profilu L a tím ho využil zároveň jako clonu pro přední odlet hmoty. Vzniklo tam na něm vepředu pěkné místečko, a protože jsem puntičkář, přidělal jsem tam doprostřed na ozdobu poniklovanou destičku s vypáleným logem Vari. Na ten L profil, který zároveň skvěle vyztužuje původní kryt proti prohýbání, jsem navařil dvě vyztužená „tykadla“, prodloužené zkosené profily dopředu pro usazení koleček před strojem. Ty jsou samozřejmě na ložiskách, jak v kolech z plné nepíchnutelné gumy, tak i v otočných čepech pro zatáčení. Geometrie čepů je řešena tak, aby kolečka při jízdě vpřed držely rovnou stopu, ale při zatáčení se pohodlně otočily na čepech ve vedení. Při srovnání směru se opět vrací do pozice rovného pojezdu. Mezi tykadly vepředu je horizontální, lehce prohnutá v prostřední části vzpěra, která nejen vyztužuje nosníky, ale pomáhá položit a nasměrovat vysokou trávu do otevřeného vstupu k noži.
Pro jízdu podélně ve svahu mám vyrobenou nasazovací speciální vzpěru na vedení čepů koleček, po vložení znemožní jejich pootočení do stran a tím nezatáčí směrem po svahu dolu.
Dále jsem přepracoval zadní část krytu, vyházel řetízky, protože s nimi po práci byla DSK 316 jedna velká koule z nalítané trávy, právě skrze ně. A čistit jí byl skutečný očistec! Po předělání jsem po celé délce, kromě výhozu, umístil silný gumový pás, který znečisťování už neumožňuje.
Práce s F-52 je nyní mnohem snažší, otočení stroje jde pohodlně provádět jednou rukou bez zvedání. Kolečka se v hlíně neboří ani omylem a „žravost“ bývalého Tajfunu se rapidně zlepšila. Nehltí a nedusí se, nic před sebou nehrne.
Vidíte? Stačí pár úprav a z mulčovače Tajfun 52 vznikla F-52, mulčovač, vyžínač křovin a super mašinka, která zvládne o něco více, než původní originál, nehledě na komfort práce pro obsluhu. Zvláště pak ve spojení s motorem Kohler, který se jen tak nenechá omezovat zátěží.
Jezdil jsem s F-52, a je to vidět i ve videu, ve vysoké husté a šťavnaté trávě, mokré po předešlém dešti. Test dopadl nad míru dobře. Jen zadní výhoz občas nestíhal vyvádět hmotu mimo stroj, což jsem za těchto podmínek i předpokládal. Ale nedusilo se to a práce byla dokončena ke zdaru. F-52, můj prototyp s otestováním v terénu, je vyjimečný pomocník a díky nápadu jsem ho posunul o krok dále před sériovým Tajfunem 52.
Stroje a zařízení mě bavily snad od malička. Už jako dítě jsem rozebíral hračky a zkoumal, jak fungují. Vyučil jsem se opravářem zemědělských strojů s maturitou, opravoval bagry a buldozery, traktory, osobní automobily i malou mechanizaci. Několik strojů jsem i navrhl a vyrobil pro sebe, či známé. Zámečničina, mechanismy a stroje jsou dosud mým životním posláním a zároveň i koníčkem, i když dnes již pracuji v jiném oboru.