Louka v rokli? Ano, bude a voňavá!

Zveřejněno: 1. 7. 2019, autor: Miloš Valenta

Součástí pozemku na chatě, která leží mimo vesnici a téměř na samotě, je i rokle. Myslíte si, že je na nic? Velký omyl!

Vzpomněl jsem si při psaní tohoto článku o obnově trávníku v rokli na dětskou říkánku:

,,vlk sedí v rokli, uši mu zmokly, on vyšel na vršek, aby mu uschly". Ale bylo to vlastně úplně jinak: nebyl to vlk, ani vlčák, ale náš pes Scotty, vůbec nepršelo a bylo dlouhodobě sucho, takže uši mokré nemohl mít, a na vršek odběhl, protože ho zrovna volala panička. Pak věřte říkánkám, svět chce být klamán.

Byla to vlastně nehostinná, zarostlá nálety a bujarým šípkem, podmáčená a špinavá rokle, spíše takové smetiště, co tam kdo vyvezl ze zahrady. Nám se ale kdysi podařilo z ní udělat krásný kousek ryzí přírody, vhodné i pro přespání pod stanem. Pustili jsme se do toho s vervou, stálo nás to spoustu dřiny a času, ale podařilo se. Rokli jsme pomocí drenáží odvodnili, šípek jsme vykopali a spálili, terén srovnali malotraktorem s radlicí, vyseli novou hřišťovou trávu a usadili tyče na síť. Jako rodiče s dětmi jsme tam hrávali badminton a volejbal, pořádali bojové hry, stříleli ze vzduchovky na plechovky, dělali soutěže v chůzi na chůdách, kluci se tam učili jezdit na motorce a jiné. Pro naše děti jsme pořádali noční stezku odvahy, na které potkali pravého živého ducha a správným zaříkávadlem ho museli odehnat. Dokonce jsme tam i amatérsky natočili horor. Krásné vzpomínky na překrásný kout přírody s trávníkem a nedotčenou a divokou vegetací na svazích! Bohužel z dětí se stali již dospěláci a strašit je už nemá pražádný význam, ale  snad někdy dojde i na vnoučata.

DSC00618DSC00622P7081277P7081282

 

 

 

 

 

Letos z jara jsem tam seděl na lavičce a kochal se skalkou na stráni. Ale vše kazil pohled na již špatný trávník – co trávník, spíše mech, ze kterého tráva vyčnívala již jen poskrovnu. Je potřeba s tím něco udělat. Tak jsem se zasnil a naplánoval renovaci. Chtěl bych tam tentokrát louku, krásnou luční trávu, plnou květů, ze kterých budou včelky sbírat pyl a já klíšťata. Možná bych i sušil voňavé seno. To by byla zase krása! Tak se jde na to, Miloši, sny se mají plnit.

Nejdříve jsem se poradil s kolegou Honzou Kopřivou, jaký mám zvolit správný postup s technikou, kterou mám k dispozici a zároveň zakoupil v jeho dobře zásobeném obchodu pytel 25 kg s travní luční směsí a zapůjčil si od něj rozsévač? Asi správně rozmetadlo na travní semeno a hnojivo.

Pak to šlo ráz na ráz. S technikou Vari to přece jde!

DSC03614DSC03616DSC03620DSC03621DSC03622DSC03624DSC03630DSC03637DSC03639DSC03641DSC03642DSC03643DSC03644DSC03645DSC03647DSC03807DSC03818DSC03819DSC03821DSC03822DSC03825DSC03826DSC03829DSC03832

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nejdříve jsem projel s Vari a PP-60 s nasazenými prořezávači celou plochu. Tím došlo k částečnému vytrhání mechu, kterého tam ještě dost zbývalo. Škoda jen, že nemám rotační plečku, asi bych jí do toho také zapojil. Nasadil jsem místo nožů klece osazené pružinovými dráty a několikrát opět důkladně projel. Mech doslova za strojem odletoval v chuchvalcích a mizel ze země, která se tím i docela dobře nakypřila.  Nastal čas vše odstranit z plochy. Hrábě? Ale kdepak, nejsem blázen. Travním traktůrkem RL- 84 H, také značky Vari. Celkem to bylo asi dvanáct vrchovatých sběrných košů, které jsem vysypával na kompost. Na litry tedy zhruba – je to vůbec možné?….. 2880 litrů mechu! Plocha zůstala čistá a částečně kyprá. Výsev jsem provedl ručním rozmetadlem, protože tím byla zaručena pravidelnost pokrytí semenem. Co dál? Tráva by se měla zasekat do země, dělá se to obvykle hráběmi. Zde se opět nabízela možnost využít PP-60 s pružinami, ale běhat za tím. Nenechat to moc hrabat, to by bylo špatné. Šlo to parádně, pro mě alespoň trochu pohybu. Tak a nastala poslední práce a to uválcování. Škoda, že nemám válce na Vari jako Honza Kopřiva, mimochodem výborná věc, tak jsem vyjel na plochu s malotraktorem TK, ke kterému válec mám. Bylo hotovo a já se modlil, aby v tom neustálém suchu zapršelo. Druhý den se tak stalo, měl jsem kliku, protože takovou plochu zalít vodou z hadice by bylo ukrutánské. Za tři neděle vyrostl pěkný nový pažit a bylo možno provést první posekání, ale na větší výšku, abych si to nevytrhal a trávník nezkazil. Na závěr jsem opět použil TK s radlicí na nahrnutí kompostu a uvolnění místa pro další budoucí posekanou trávu. Teď je nutno sekat a sekat, aby trávník ještě zhoustl.

Takže letos louka ještě ne, ale já se dočkám! A sen se stal skutečností……..

 

 

Hodnocení článku:
63 / 52
Děkujeme za Váš hlas. Řekněte o článku svým přátelům na Facebooku.