Sečení píce malou mechanizací je v dnešní době doménou bubnových sekaček. Ale v minulosti tomu tak nebylo. Zadržte! Nemějte strach, o kose a srpu to nebude, tak dalekou historii jsem nemyslel. Řeč bude o lištovém sečení.
Představovat funkčnost bubnovek asi není potřeba. Sám vlastním sekačku BDR-600.4 a jsem s ní spokojený. Asi si říkáte, co mě vede k psaní o lištovém žacím ústrojí? No, tak já vám to povím – větší záběr. A tady v segmentu malé zahradní mechanizace moc dalších možností není. Uvažoval jsem nad dvoububnovou sekačkou od jiných výrobců příslušenství k Vari systému. Ovšem rozporuplné recenze a nemožnost stroj u výrobce vyzkoušet, mě od tohoto řešení odradily. Další variantou byla lištovka. Rozdíly ve funkci bubnových a lištových sekaček rozbírá ve svém článku kolega Honza Kopřiva. V minulosti byla nejrozšířenější prstová žací ústrojí. Při sečení vyšší trávy však bylo zapotřebí další osoby pro oddělování posečené trávy od neposečené. Jinak se stávalo, že se stroj již posečenou hmotou zahltil a musel se vyčistit. Velkým problémem byly krtince, mraveniště nebo jiné cizí předměty. Kosa se lehce ztupila a bylo po sečení. Od konce 80. let jsou v nabídce ale sekačky bezprstové, kde je mimo jiné změněný tvar nožů, někdy se jím říká žabky, a prsty jsou nahrazeny další kosou s noži, tentokrát však nepohyblivými. Neměly by být tak náchylné na vzpomínané problémy prstovek, ale je to skutečně pravda?
Jak jinak to pořádně zjistit než získáním vlastních zkušeností. Vari má ve své nabídce bezprstový adaptér lištového sečení LSE-120 s německým žacím ústrojím ESM o záběru 1170 mm pro převodové skříně DSK-316. Z obavy, jak tento celý experiment dopadne, jsem se rozhodl jít cestou koupi bazarového stroje. Sehnal jsem si starší zachovalý adaptér z počátku 90. let skládající se z náhonu NM4-009, který zůstal ve výrobě do dnes, a žacího ústrojí rakouského výrobce Busatis. To jsem nahradil žacím ústrojím z Valašského Meziříčí, kde dodnes existuje firma zabývající se výrobou dílů a nových žacích ústrojí. Tam se mě ochotně ujal pan Lukáš Janovský. Zodpověděl mi všechny moje všetečné dotazy a poradil mi, jak se o žací ústrojí správně starat. Co mě vedlo k výměně? Zásadním problémem lišty Busatis ve spojení s náhonem NM4-009, kterého jsem si všiml i já a pan Janovský mi ho vysvětlil, byl špatný počet nožů. Žací ústrojí mělo 17 horních a 17 spodních nožů. Jenže náhon NM4-009 má pro ně nedostatečný zdvih, a tak lišta trávu nemůže síct celou délkou ostří nožů, což není dobré pro kvalitu sečení, nedojde k prostřihu. Na přiložených fotografiích jsem pomocí červené pásky vyznačil pouze tu část nože, která seče. Řešením tohoto problému je použití žacího ústrojí s jedním nožem navíc na spodní kose. Pak se nože ve střihu překryjí. Náhony AZS-345, 346 nebo N-76 mají větší pracovní zdvih a tento problém u nich nenastává. Pro žací ústrojí naší výroby svědčila robustnost, cena náhradních dílů a také počet přidržovačů, starajících se o dokonalé dosednutí obou lišt na sebe, tedy 6 vs. 4 u ESM. Mínusem byl o pár desítek milimetrů menší záběr.
Svůj náhon jsem rozebral, vyčistil, promazal a znovu složil. ŽÚ-1118 o záběru 1118 mm s 21 horními a 22 spodními noži, které jsem zakoupil, bylo nutné mírně upravit. Vědomě jsem totiž zakoupil starší výprodejový model určený pro náhon prstových sekaček Vari AZS-345. Stačilo však úhlovou bruskou odlehčit spodní nosník žacího ústrojí, a to pak dosedlo na náhon NM4-009 bezproblémově. Nesmí se zapomínat na vibrace, které způsobuje kmitavý pohyb kosy. Ke většině starších pohonných jednotek je proto nutné namontovat tlumič vibrací. Pohonné jednotky Global mají naštěstí integrovaný antivibrační systém, takže o starost méně.
Konečně i přes neustále deště nastala senoseč. Dle rad jsem lehce motorovým olejem namazal žací ústrojí, nechal ho naprázdno chvíli běžet a po zhasnutí motoru přebytečný olej otřel. Ten by totiž ve spojení s hlínou a kamínky, které by se do lišty dostaly, dal vzniknout jakési brusné pastě. Vedení horní kosy by se tak zbytečně nadměrně vydíralo. Díky pohyblivým plazům jsem nastavil výšku strniště na 40 mm a šlo se na věc. S obavou, jak se bude bezprstové žací ústrojí chovat v naší trávě jsem započal sečení. Místy byla tráva tvrdá a vysoká, jinde nízká a jemná, na dalším místě zase přerostlá a podehnilá. K mému překvapení si s tím vším dokázalo žací ústrojí velice dobře poradit. Hustota trávy měla pramalý vliv na zatížení motoru. Po hodině sečení jsem zastavil a překontroloval nastavení žacího ústrojí a dotažení šroubových spojů. Důležitá je teplota přidržovačů, které se starají o přesné dosednutí lišt na sebe a tím perfektnímu střihu. Ty se třením přirozeně zahřívají. Pokud jsou však vřelé, značí to o jejich přílišné přitažení. To by mělo za následek nadměrné opotřebení a žací ústrojí klade zbytečně větší odpor. V takové situaci se musí mírně povolit matice, které je přitlačují.
Tráva byla po předchozích deštivých dnech skutečně velmi mokrá, což se ve spojení s četnými mraveništi a krtinci postaralo o ukázkové zašpinění lišty. Ze žluto černé změnila svoji barvu na hnědou. To ale neměnilo nic na tom, že lišta pořád sekla velmi dobře, nebylo potřeba ji brousit ani měnit nějakou žabku. Škoda, že jsem vám ji tak špinavou nevyfotil. V zápalu boje jsem ji totiž okamžitě nahrubo očistil smetáčkem a otřel trávou, aby na ní bláto nezaschlo. Tak připojuji alespoň fotku po. Za celou dobu sečení nebylo potřeba vzít do rukou hrábě. Fakt, přísahám! Bezprstová lišta jede po strništi a prokouše se naprosto vším, posečená tráva ji absolutně nevadí. Velice mile mě překvapila. Pokud se však seče tráva polehlá, je lepší ji vzít proti srsti. Jde to lépe a strniště je pak takové, jaké si nastavíte plazy. Přesvědčil jsem i přítelkyni, ať si lištovku zkusí. Jak jim to spolu slušelo, můžete posoudit sami. Ve výsledku jsme se sečením zahrady, kde je sečená plocha zhruba 3000 m2, byli hotovi za 3 hodiny i s přestávkami. To je o 1,5 hodiny rychleji, než při sečení s bubnovou BDR-600.4.
Po skončení práce následovala samozřejmě důkladná očista, žací ústrojí jsem rozebral, vyčistil od zbytků hlíny a trávy, nože na horní kose jsem decentně přebrousil, když už bylo žací ústrojí rozebrané. Proběhlo seřízení a na závěr konzervace patřičným olejem. Nezapomněl jsem ani na namazaní jehlového ložiska náhonu, aby byl adaptér plně připravený na další sečení.
Na závěr by to chtělo asi nějaké shrnutí, že. Moje počáteční obavy byly naprosto liché. Bezprstové žací ústrojí je úplně něco jiného než staré prstovky. Není problém s ucpáváním, při správném vedení není problém s polehlou trávou, není potřeba dalšího pracovníka na odhrabávání. Ovšem, nevrhnul bych se s ním na plochy, které dobře neznám a mohly by se tam vyskytovat pevné překážky. Kolize s nimi by pro lištu nebyla zrovna něčím příjemným. Také vibrace na koncích řídítek jsou z principu sekačky vyšší, ale díky antivibračnímu systému to není zas tak hrozné. Obtížnější je to s údržbou, není tak jednoduchá jako u bubnových sekaček. Ale dá se to v pohodě zvládnout. Odměnou za to, je vyšší záběr a lepší výsledné strniště. Tráva lépe regeneruje, protože je precizně ustřižená. Pokud ji bubnová sekačka „urazí“, konce se roztřepí a trvá déle, než se vzpamatuje. Pro někoho, kdo chce včasné otavy, je lišta ideální. Od bezprstovky je tráva ve většině případů rovnoměrně rozprostřena po ploše, čímž se ušetří jedno obracení. Bubnovka trávu moc nerozhazuje, spíše ji ukládá do řádků, které se musí rozhodit. Mírnou nevýhodou je, že není přesně vidět, kde lišta v porostu končí. S postupem času si ale člověk získá odhad. Kdo má staré převodovky T-19 nebo DSK-316 vyrobené před rokem 2003, nemusí se bát ani rychlejšího pojezdu. Ten sekačka zvládne bez potíží. Modernizační postup nákupem nového žacího ústrojí, který jsem zvolil i já, je vhodný pro mnohé uživatele prstových adaptérů, u kterých je už žací ústrojí značně opotřebované, ale náhon je stále v dobrém stavu a nechtějí se lištového sečení vzdát. Anebo je možnost zakoupit celý nový adaptér LSE-120, to už záleží na každém. Ať už se rozhodnete pro české nebo německé lištové sečení, můžu Vám bezprstovou sekačku s čistým srdcem doporučit. Lištové sečení není pro každého. Má však své příznivce, a i já jsem pochopil, co na něm vidí.
Děkuji za pozornost a přeji Vám, ať se i přes nepřízeň počasí podaří získat kvalitní seno pro Vaše hospodářství.
K zahradní technice jsem se dostal už jako malý kluk, poněvadž Terra, později Vari systém, naší rodině pomáhá s hospodařením více než 30 let. Od samotného pozorování jsem se dostal postupem času k aktivnímu používání a péči o ni. Vari je pro mě užitečným pomocníkem a jeho všestrannost se snažím dále rozvíjet. Chtěl bych se podělit o své vlastní zkušenosti, ale také se rád obohatím novými od ostatních uživatelů.