Letošní léto je oproti rokům minulým prostě jiné. Vše dozrává dříve a vzhledem k tomu, že nebyly „zmrzlí“, tak i ve větší míře. Ovoce je hodně a nestačí se snad ani spotřebovat, či zavařovat.
Mám na chatě několik ovocných stromů a mimo jiné i obrovský starý špendlík, který sčesával už kdysi i můj děda. Každoročně má úrodu větší, či menší, ovšem letos je obsypaný opravdu extrémně. Použití na knedlíky, zavaření, přímé konzumaci, či marmeládu. Ale teď má plodů neskutečně mnoho a nastává otázka, jak alespoň část ovoce ještě využít a jak s ním rozumně naložit. Ano, naložit!!! Prostě naložit do nádob, dodat správné kvasinky a víka utěsnit tkanou látkou proti muškám octomilkám. Ostatně jako každý rok. Toto zpracování ze všech možností se mi jeví jako nejlepší!
To, že jsou plody už vyzrálé lze lehce poznat už podle toho, že vosi se válí na zemi a nesrozumitelně drmolí, ptáci létají šejdrem, včely netrefí domu do úlu, pavouk se neudrží na nohách a taky trochu podle toho, že plody padají hojně pod strom na zem. To je ten správný okamžik na sčesání.
Na práci jsme byli celkem tři. Já, manželka a Vari s valníčkem. Synové již znalí situace měli zrovna neodkladně časově naplánováno dopředu zůstat doma a na chatu nejet. Budiž. Zajel jsem vždy pod osypanou větev, rozložil okolo vozíku igelity a pomocí zahnuté tyče na konci se jal setřásat špendlík. Já tomu říkám špendlík, ale jedná se fakticky o mirabelky. Takže to šlo poměrně rychle a samotný odvoz na vytřídění a přebrání byl perfektně zajištěn technikou Vari.
Nejvíce práce na celé akci dalo právě probírání a roztřídění. A to přímo z valníčku, což je pohodlné. Nesmí se tam za žádnou cenu dostat větvičky, lístky a ani nahnilé, či nevyzrálé ovoce. Zabralo nám to skoro celý víkend, ale výsledek je 200 litrů naloženého kvasu.
Nu a za pět neděl projde břečka podvakrát ohněm pekelným a vznikne chuťově skvělá „ ohnivá voda“ o síle 50 %.
Nikdy potom nezapomenu poděkovat stromu za jeho dary a také manželce, že mě ještě podporuje v mých zálibách, že mě to trpí a ještě mi pomáhá. Zlatá to žena! A protože moje Vari odvedla velice záslužnou práci se sklizní, tak zvažuji, zda jí potom za odměnu taky nešpricnu do karburátoru jednoho panáčka, aby věděla, že dokážu ocenit významnou pomoc. (To myslím samozřejmě s nadsázkou, ale na druhou stranu, možná by jezdila lépe, než na současný „benzin“).
Stroje a zařízení mě bavily snad od malička. Už jako dítě jsem rozebíral hračky a zkoumal, jak fungují. Vyučil jsem se opravářem zemědělských strojů s maturitou, opravoval bagry a buldozery, traktory, osobní automobily i malou mechanizaci. Několik strojů jsem i navrhl a vyrobil pro sebe, či známé. Zámečničina, mechanismy a stroje jsou dosud mým životním posláním a zároveň i koníčkem, i když dnes již pracuji v jiném oboru.