Od radličky po sazeč

Zveřejněno: 31. 5. 2018, autor: Ondřej Vrzal, přečteno: 6 796✕

Sázení brambor je pro letošní rok úspěšně za námi, a tak si myslím, že nastal ten pravý čas, celou tuto akci nějak shrnout a poinformovat Vás, jak to u nás probíhalo.

Začátek asi všichni znáte, je pěkné počasí, jeden den se půda připraví, druhý den se sází brambory. Jak jsme si půdu pro výsadbu připravili, jste mohli vidět v mém předchozím článku. Také jsem se zmínil, že výsadba bude probíhat pomocí sazeče. A jak jsem se k sazení sazečem vlastně dostal? No, tady to bude trochu delší příběh.

Za mého dětství se k výsadbě brambor používala proorávací sestava Vari, tedy proorávací kola a jedna radlička. S ní se vyhloubily brázdy, ručně zasázely brambory a poté se zahrnuly opět proorávací sestavou. Po prvním roce, kdy jsem se k obsluze Vari dostal i já, jsem řekl, že takto tedy ne! Práce to byla zdlouhavá a značně namáhavá. Udržet tuto sestavu v požadovaném směru není nic snadného, zvláště pokud zahrnujete brambory a musíte jet po vrcholku naorané brázdy. Zlaté proorávání, kdy je stroj veden v úžlabí brázd. Padlo tedy rozhodnutí vyrobit nosič radlic s radlicemi. Příštím rokem se tedy sázelo již s radličkami tlačenými před strojem. To byla panečku jiná. Používal jsem i znamenák, a tak práce rychle odsýpala. Tento způsob můžete vidět v článku kolegy Miloše Valenty. V dalších letech jsem se naučil stroj vyvážit a tím se zlepšila manipulace a vedení stroje.

Takto to vydrželo pár let. Ale stále mi nedalo ono ruční sázení. Hrobkování a zahrnování je s nosičem hrobkovacích radlic paráda, ale brambory se stále musí vysazovat ručně a k tomu je potřeba několik lidí. Následující krok byl jasný, chtělo by to sazeč! A tak začátkem minulého roku nastalo dlouhé hledání informací na internetu, který sazeč je ten nejlepší. Myšlenku na konstrukci vlastního sazeče jsem zavrhnul. Ne, že by to bylo nereálné, technicky i výrobně by to šlo. Ovšem člověk sází brambory jednou za rok, a tak, pokud se stroj nepovede a sázet nebude, bude případná úprava vyzkoušena až za rok. Byl by to dlouhý vývoj a nerad bych dopadl jako v onom slavném filmu: „chodí to výborně, ale neseje to“. Proto jsem se začal orientovat na sazeče dostupné na trhu. Kritéria byla jasná, jednoduchý stroj, spolehlivý a tažený za malotraktorem. Chtěl jsem mít totiž přehled nad spolehlivostí výsadby, popřípadě sám chybu stroje napravit. Moc se mi líbil sazeč, který má kolega Bróňa Malý, jenže je veliký problém ho sehnat. Hledal jsem tedy dál. Nakonec jsem se rozhodl pro sazeč ze Slovenska od pana z okolí Bytče, který je vyrábí v různých specifikacích. Líbil se mi svoji robustností a jednoduchostí. Brázdu pro sadbu tvoří radlička, která je výškově nastavitelná. Brambory ze zásobníku nabírají misky, které jsou na řetězu. Ten je poháněn přímo koly. Stejně tak, jako je tomu u sazeče SB-40. Radličky, které ke stroji byly, se mi nelíbily a tak jsem se rozhodl pro pořízení sazeče bez nich, s tím, že si vyrobím držáky na radličky „Varácké“. Ještě se ke mně připojil známý a tak se sazeče, podlé mé specifikace, objednaly dva.

IMG_20180501_114041IMG_20180501_101701IMG_20180501_114058

Když byl sazeč doma, vyrobil jsem s pomocí mého táty potřebné úchyty pro radličky a šlo se sázet. K mému překvapení to šlo vcelku pěkně. Jenže nebyla vybrána kvalitní sadba, brambory byly různě veliké a stroj tak často vynechával. Také se stále snažil mírně vyjet z brázdy. Vynechávání a neustále doplňování brambor byla naše chyba, vinnou nevhodné sadby. No a ono stáčení? Sazeč měl menší rozchod kol než má malotraktor, na který jsou nastavené radličky. A tak musela následovat úprava.  Teď si jistě říkáte:“ Vždyť psal, že nechce nic ladit a teď už se v tom vrtá?!“ No, je to tak. Nebyl jsem s prací sazeče spokojen. Nechal jsem vyrobit rozpěrky, které rozchod kol sazeče nastavily přesně na rozchod malotraktoru, tedy 610mm.

IMG_20180501_102015WP_20180501_10_02_46_ProIMG_20180501_101625

IMG_20180501_102000IMG_20180501_102010IMG_20180501_102941

IMG_20180501_102759IMG_20180501_103126IMG_20180501_104546

A už jsme konečně u letošního sázení. Stroj byl upraven, certifikovaná sadba nachystána a tak se šlo sázet. Ještě předtím jsem půdu přihnojil pomocí ručně neseného rozmetače. Tak a teď k onomu sázení. Musím říci, že po první brázdě jsem byl nadšený! Stroj jel krásně rovně, misky sazeče perfektně nabíraly brambory. Moje nadšení mírně opadlo po dalších brázdách, kdy se stroj začal mírně stáčet po kopci dolů, políčko je totiž ve svahu. Udělal jsem základní školáckou chybu, začal jsem v nejnižším místě. Kdybych začal od vrchu, stroj by se tolik nenakláněl a neměl by tendenci se stáčet z kopce. I tak se vše podařilo, brambory jsou v zemi. Na videu jsem se pokusil ukázat všechny klady i zápory sazeče, to Vám dá jistě více než pouhá slova.

IMG_20180501_101650IMG_20180501_113733IMG_20180501_121105

Mám k němu ale i nějaké mínusy. Tažený sazeč s naplněnou násypkou je poměrně těžký, otáčení na koci řádku je namáhavé. I když jsem použil veškerá závaží, co na stroj můžu dát, zdvihnutí sestavy dá vcelku zabrat. Přes řídítka se hůře doplňuje zásobník, s košíkem to při troše opatrnosti jde. Přinejhorším se dají řídítka odklopit. Můj sazeč nemá možnost napínání řetězu, ovšem zatím to není ani potřeba. Nejjednodušší by bylo podložit ložiskové domečky, tím zvětšit osovou vzdálenost řetězových kol a napnout řetěz. K lepší práci by pomohl stranový výkyv, jako to má sazeč kolegy Malého, který po odladění problémů s pásem považuji za dokonalý pro použití s Vari. Tak třeba na příští rok něco s tím naklápěním vymyslím. Doufám, že se Vám článek líbil a budu rád, když se i vy podělíte o zkušenosti, názory anebo jen fotky z vašeho sázení brambor. Pěkný den

Děkujeme za Váš hlas. Řekněte o článku svým přátelům na Facebooku.