Historie VARI 1988- začátek 1990

Zveřejněno: 11. 9. 2017, autor: František Šimák, přečteno: 5 806✕

Jaké bylo minulé počtení? Už máte jasno, jaké byly začátky VARI systému? Určitě jste jak na trní, jak to bylo s VARI dále, že? Co asi sametová revoluce, že? A co začátek tržního hospodářství, že? Tak hurá do toho. Dnes se podíváme na období 1988 – 89 a začátek roku 1990, čili konec socialismu a začátek kapitalismu ve VARI. Přeji vám hezké počtení.

Do konce roku 1988 zaznamenal náš závod snížení pracovníků  na 364 zaměstnanců.  V roce 1988 bylo celkem vyrobeno 11.200 kusů malé zemědělské mechanizace VARI a 13.200 kusů převodových skříní MF-70 pro Agrostroj Jičín.

V roce následujícím závod zaznamenal mírný nárůst výroby na 13. 000 kusů malé zemědělské mechanizace VARI. I výroba převodových skříní MF-70 zaznamenala nárůst na 14.100 kusů.

 

/ram/Žací stroj rotační ŽTR 48

V roce 1988 byla také ukončena kooperační výroba v Madarské Bekesczabě a příslušenství bylo výrobně stahováno do českých a slovenských podniků.  To se týkalo i do té doby jediné motorové rotační sekačky, která byla na trhu jako adaptér pro Terru a VARI. Žací podvozek ŽTR 48 se vyráběl také v Maďarsku. Nástupce, i když se stejným tvarem žacího skeletu AZS 347 a později 348 se výrobně přesunul na Slovensko do podniku SMZ Kunova Teplica u Košic. Bezprstová lišta AZS 346 se vyráběla v Agrostroji Jičín. Hlavním důvodem byla především lepší komunikace a plánování, společně s optimalizací přepravy a přepravních časů. V neposlední řadě to byla i určitá nejistota vývoje a směřování východního bloku.

 

/ram/Bezprstová lišta AZS 346Vari Systém byl nejrozšířenější a nejpropracovanější malá mechanizace v rámci RVHP, přestože i v dalších zemích probíhala později výroba MZM: např. NDR – Fortschritt, Jugoslávie – MIO Osijek, Maďarsko – Rustica a Robix, Slovensko – Agzat.Od počátku výroby v roce 1969 poptávka převyšovala výrobu a možnosti vykrýt veškeré požadavky z trhu. Díky tomuto převisu poptávky výroba jela naplno bez výraznějších změn a inovací, které by přinesly z tehdejšího pohledu centrálního plánování krátkodobé snížení produkce a tím neplnění plánu. Přišel však listopad 1989 a řada věcí především ve vnímání trhu a distribuci se musela postupně měnit. Postupná transformace a přechod na tržní hospodářství zasáhl i obor malé zahradní mechanizace. Podnik se tedy začal připravovat na privatizaci.

 

Mepol a 17. listopadu 1989

obrázek

Sametová revoluce zastihla tehdejšího ředitele závodu pana Jiřího Beránka na výstavě v Polnikách v tehdejším SSSR. Zpět se vrátil již do trochu jiné doby a přivítala ho „nová závodní rada“ složená ze členů právě vzniklého Občanského Fóra. Začala se vést intenzivní jednání co dál a jak dále postupovat. Pan Jíša, pan Piroutek a pan Šuk, ekonomický náměstek Zdeněk Vokál společně s pány Trampotou a Beránkem se shodli, že dalším postupem bude snaha o oddělení od mateřského podniku Agrostroj Jičín. 2. ledna 1990 proběhlo klíčové jednání za přítomnosti koncernového ředitele ing. Jiřího Hnízda a byly domluveny podmínky pro odtržení podniku. Nová závodní rada hledala nového ředitele, který by podnik vedl. Volba padla na staronového odborníka ing. Stanislava Horu, který již Mepolu šéfoval v roce 1968. Díky jeho nesouhlasu se vstupem spojeneckých vojsk byl však tehdy odvolán a vykonával práce mimo řídící funkce a mimo závod. V březnu 1990 byl podnik definitivně odtržen od Agrostroje Jičín a pan Jiří Beránek byl jmenován obchodním náměstkem, pan ing. Vnouček technickým ředitelem a Zdeněk Piroutek byl jmenován výrobním ředitelem. OŘJ, tedy oddělení řízení jakosti měl tehdy na starosti pan Trampota. Pan Beránek byl v červnu nahrazen ing. Slavíčkem, který nastoupil na pozici obchodního ředitele. Pan Beránek však ve firmě zůstal na pozici vedoucího tuzemského odbytu.

Bylo ukončeno plánované hospodářství a podnik se musel postarat sám o sebe. Hlad po malé mechanizaci byl obrovský, ovšem trh volal po inovacích a nových výrobcích, na které doposud centrálně řízené podniky nebyly zcela připraveny. Prvotním úkolem bylo tedy zajistit vlastní odbyt a pustit se do modernizace a inovací stávajících výrobků. Vzhledem k tomu, že VARI je úspěšnou značkou i v dnešních dnech, tato fáze byla zdárně překonána a výroba MZM naštěstí po revoluci neskončila. Toto období nebylo rozhodně snadné, protože tržní hospodářství sebou přineslo i jeden velmi negativní aspekt nálady trhu a zákazníků, a to že prakticky vše vyrobené v tehdejším RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci) bylo špatné a zastaralé, a cokoliv „západního“ bylo žádané a nejlepší. Že tomu tak doopravdy nebylo lze hodnotit až s odstupem času a dnešní pokorný návrat zákazníků k tradičním a kvalitním českým výrobkům to jen a jen potvrzuje. Jsme rádi, že VARI mezi tyto výrobce patří.

Jak byla budována dealerská sít a zahraniční distribuce se dozvíte v dalším díle pokračování historie VARI.

Děkujeme za Váš hlas. Řekněte o článku svým přátelům na Facebooku.

Související články