Ačkoli již máme jaro v plném proudu, pojďme se ještě otočit zpět na uplynulé období. Skončili jsme naposledy u podmítky pole po bramborách a čekání na podzimní orbu.
Aprílové počasí dám dávalo zabrat a doslova nám předvádělo snad každý měsíc v roce aspoň dvakrát, prý abychom nezapomněli, kdo je na Zemi pánem. A prý člověk to tedy rozhodně není. Co naplat. Musím souhlasit. Při deštivém čekání na příhodně sucho/vlhkou půdu k zasázení brambor jsem si ještě několikrát otestoval svážečku klád postavenou na vleku VARI ANV-380, jelikož jsem si dojednal, že za sečení obecních pozemků mohu douklízet právě zbytky po kácení v obecním lese.
Zima je v plném proudu, a protože stroje Vari mohou pracovat po celý rok, dostal Raptor válcový zametací kartáč a úkol – odklízet sníh!
Tlaková myčka k Vari systému je fantastický přímo připojitelný adaptér pod pohonnou jednotku. Hledal jsem cestu, jak si ještě rozšířit příslušenství o některé šikovné prvky. A našel jsem tu správnou. Pojďte si přečíst následující řádky, možná, že hledáte to samé, co jsem hledal já.
Podzim je v plném proudu. Kromě postupného uspávání strojů na zimu je čas taky na pořádný úklid. Vydlážděné plochy, zídky a jiné pevné předměty z betonu nebo kamene, na to je perfektní tlaková myčka W3000V! Ukážu vám, proč tomu tak je.
VARI B-35 Vedex je ocelový kartáč, který pomáhá při ekologickém odstranění plevele, mechu a jiných nečistot na zpevněných površích. Zajímá vás, jak si Vedex dokáže poradit se vším výše uvedeným a jaké má vychytávky? Ano? Tak pojďme na to!
Jak jsem již předeslal nadpisem, štěpka není jen odpad, co nám v lepším případě zbude po kácení či prořezu stromků našich zahrad. Štěpka je dnes hodnotná biomasa, kterou můžeme klidně topit po celou zimu. A tak jsme se odhodlali...
Když jsem o Vánocích psal článek s úvahou o potřebnosti a užitečnosti být co nejvíce potravinově soběstačným, posteskl jsem si, že bílou ladovskou zimu snad budeme znát jen ze vzpomínek a starých filmů. Ani jsem netušil, jak daleko jsem od pravdy. Neuběhly ani dva týdny a byl tady Martin na bílém koni. Přece jen se frajer asi půl druhého měsíce opozdil, ale dorazil vcelku mohutně a zalehl nám, kdyby jen dvůr. Cesty, parkoviště, zahradu… Zalehl vše, kam se podíval. A ne málo.
Je konec prosince roku 2020. Sedím nad laptopem a přejímám. Co vše bylo před rokem jinak. Co vše jsme brali automaticky, co pro nás bylo minimálně vzácné a teď to nemáme. V zimním období, jako máme teď, kdy je více bláta, než památky po sněhu je to o to těžší srovnat se se složitostí doby. Ale přece jen je ve mně jiskřička naděje a těšení se na tu pravou zimu, kterou známe z ladových obrázků a pak zase na jaro, až vše pokvete, půda začne vysychat...
